Historie obce Čisovice
Čisovice nepochybně patří mezi nejstarší písemně doložená místa na bývalém Zbraslavsku. První zmínka o vsi je datována v darovací listině z roku 1037, kdy český kníže z rodu Přemyslovců Břetislav I. odevzdal benediktinskému klášteru, založenému v roce 1000 při soutoku Sázavy s Vltavou na Ostrově u Davle, vedle jiných majetků také včelaře z Čisovic. Mniši si pořídili o tomto darování pamětní zápis, který vložili později do listiny krále Přemysla Otakara I. z roku 1205.
Z náhodných zmínek ze 14.století lze usuzovat o rýžování zlata v okolí Bojovského potoka. Je pravděpodobné, že i název zalesněných vrchů Velký a Malý Budín, je odvozen od bud, provizorních obydlí usídlených rýžovníků.
Do Čisovic často chodil na návštěvy ke své tetě a krátce zde také žil František Xaver Svoboda. Tento český básník, dramatik a spisovatel je autorem rozsáhlého básnického, prozaického a dramatického díla. Nejvíce jej proslavila divadelní hra Poslední muž.
Z Bojova pocházel legionář Josef Vlk, který po vyhlášení 1.svět. války dobrovolně vstoupil do francouzské armády, aby s dalšími krajany bojoval proti Rakousku a Německu. Jako náš nejstarší občan zemřel ve svých 95 letech v roce 1987.
Na památku 950. výročí založení obce byl zhotoven obecní znak. Je na něm vyobrazena větvička tisu, myslivecký klobouk, vyčiněná kůže a tři modré vlnky, symbol vody.
Podle legendy se vesnice původně jmenovala Tisovice, neboť tu v dávných dobách rostlo mnoho tisů a kronikář přepsal ze starších písemností ozdobné T na Č. Proto je také umístěna větvička tisu v obecním znaku.
