Historie obce Bílence
Počátky osídlení místního území sahají až do doby kamenné. O nejstarší historii víme velice málo. První dochovaná zmínka je z roku 1355. Název obce je českého původu a byl odvozen z mužského osobního jména Bílen, tedy ves Bílenců. K roku 1395 je jako majitel Bílenců uváděn Bořita z Pšovlk na Voděradech a po něm pak Vilém Rous. Roku 1541 Bílence získal Albrecht z Močidlan. Ten ves nechal již po dvou letech zapsat své manželce Kateřině. Její dcera Kateřina pak Bílence roku 1570 prodala Adamu Štampachovi ze Štampachu. Brzy nato však ves znovu měnila svého majitele. Stal se jím Havel Hrobčický z Hrobčic. Havlův dědic, Ladislav Hrobčický, Bílence roku 1618 prodal Asmanovi staršímu Štampachovi ze Štampachu, který ves připojil k Hořeticím. Asman se ale připojil ke stavovskému povstání, za to mu byla po porážce na Bílé hoře zabavena část majetku, jejíž součástí byly i Bílence. Štampachův zabavený majetek prodala roku 1623 královská komora Františkovi Clary de Riva. Již o tři roky později jej však koupil Pavel Michna z Vacínova, v držení tohoto rodu pak Bílence zůstaly až do 18. století. Od 1. poloviny 17. století se objevují první zprávy o zdejší škole. Ta zde byla zřízena možná i dřív. Od roku 1826 bývala v Bílencích také synagoga. Židů tu postupně přibývalo, až se jejich počet na počátku 19. století vyšplhal téměř na 80 rodin. Ty zde měly i svůj vlastní hřbitov a školu, dvěma zdejším ulicím se také říkalo „Židovská ulice". Poslední Židé, kteří z obce odešli, darovali zdejší synagogu obci s podmínkou, že se obec bude starat o židovský hřbitov. Tuto podmínku Bílence plnily až do záboru Sudet Němci. Roku 1923 byla ze synagogy zřízena mateřská školka a obydlí pro chudé.
