Historie obce Boršov nad Vltavou
Přesnou dobu založení Boršova nelze spolehlivě určit, potřebné doklady chybí. Obec ale nepochybně patří k velmi starým osadám zdejšího kraje a předčí ji jen některé obce středního Doudlebska, odkud se k nám osidlování šířilo.
První spolehlivá zpráva o existenci obce pochází z roku 1261, kdy v listině o předávání kostela ve Veselí vyšebrodskému klášteru byl jako svědek uveden pan Albert z Boršova. Zakladatelem obce byl pravděpodobně pan Boreš a podle něj je také odvozeno její jméno. Páni z Boršova vzešli z mocného rodu pánů ze Strakonic a udržovali přátelské styky s mocným rodem Vítkovců - pánů z Rožmberka. V roce 1290 byla obec darována cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě, který založil právě pan Vok z Rožmberka.
Původní obec Boršov leží na levém břehu Vltavy, na pravém pak druhá část obce - Poříčí, jejíž dějiny jsou vlastně dějinami velkostatku. Jeho prvním známým držitelem byl pan Bušek z Poříčí, ten si v roce 1379 najal od vyšebrodského kláštera mlýn. V erbu nosil střelu, stejně jako újezdští pánové, zřejmě pocházel z jejich rodu, který byl spřízněn s mocnými pány ze Strakonic. Bušek předal Poříčí v roce 1417 své dceři Barboře a jejímu manželovi Petru Svatomírovi z Doudleb.
Po smrti svého muže, v době husitské, Barbora panství hájila a udržela. Boršov se však válečným útrapám nevyhnul. V roce 1420 táhla vojska Jana Žižky naším krajem, vypálen byl například klášter ve Zlaté Koruně, o dva roky později hejtman Chval z Machovic napadl vyšebrodský klášter a plenění se nevyhnul ani kostel v Boršově. Po skončení husitských válek bitvou u Lipan v roce 1434 však boje v jižních Čechách neustaly, svědčí o tom záznamy o loupežích a násilnostech v popravčí knize pánů z Rožmberka. Jejich cílem byla i boršovská fara. Mezitím bylo poříčské panství prodáno panu Talafůsovi z Dobřan.
V době rozepří Jiřího z Poděbrad s papežem se páni z Rožmberka přiklonili na stranu krále. Tehdy se vyšebrodský klášter kvůli papežskému interdiktu dostal do dluhů a vesnice Boršov byla zastavena. Rožmberkové se také dostali do sporů s majitelem Poříčí - Talafůsem z Dobřan. Listina z roku 1453 říká, že šlo o cestu z Boršova k Dubí. Spory se vedly též o přívoz přes řeku Vltavu. Na konci patnáctého století docházelo k obnově kraje, tehdy byl také v Boršově postaven nový kostel na místě původního, 200 let starého. Kostel byl zasvěcen sv. Jakubovi.
Po smrti Petra Voka z Rožmberka v roce 1611 připadlo vyšebrodské panství spolu s Boršovem císaři. V období třicetileté války Boršov stihlo několik pohrom, tou největší bylo napadení maďarským vojskem v roce 1620. Na svátek Božího Těla vnikli vojáci do kostela, pobili lid i faráře a vnitřní zařízení vyplenili.
Posledním držitelem poříčského sídla před bitvou na Bílé hoře byl Jan Jiří Vrabský Tluksa z Vrábí, který se zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. a zaplatil za to svým majetkem. Novými majiteli Poříčí se stali budějovičtí dominikáni. Ti tvrz přestavěli na malý barokní zámeček s mansardovou střechou, v němž sídlili až do zrušení svého kláštera v roce 1785. Pak se statek dostal pod správu náboženského fondu.
V roce 1648, po skončení třicetileté války, bylo na vyšebrodském panství mnoho opuštěných usedlostí a třetina půdy ležela ladem. V Boršově zbylo pouhých 10 původních usedlíků. V roce 1719 přešlo krumlovské panství včetně kláštera ve Vyšším Brodě do rukou rodu Schwarzenberků. Na konci osmnáctého století též započala výstavba silnice z Prahy do Lince, došlo k rozdělení země do nových krajů a k plošnému rušení klášterů. Vyšebrodský klášter se udržel, v Boršově však byla zrušena kaple sv. Alžběty.
Dvorním dekretem ze dne 28.2.1822 bylo panství kláštera ve Vyšším Brodě vyňato ze svrchovanosti Schwarzenberků, bylo zapsáno samostatně do zemských desek a bylo zde zřízeno vrchnostenské soudnictví, pod které spadal i Boršov.
V roce 1824 začala stavba železné dráhy s koňským pohonem z Českých Budějovic do Lince. Stavba přinesla práci dělníkům z Boršova. Trať vedla nad Poříčím, zde byla stanice pro krmení koní. Koněspřežní dráha byla přestavěna na železnici s parním pohonem, pro ni byl v roce 1872 za obcí vystavěn most. V letech 1840-1854 vlastnil poříčský statek známý a úspěšný budějovický podnikatel Adalbert Lanna. Ve dvacátých letech minulého století k zámku patřil dvůr, cihelna, rozsáhlé kamenolomy v okolí a pozemky o výměře 174 ha.
V roce 1884 zahájili bratři Vlastimil a Dobroslav Zátkové v sousedství obilného mlýna v osadě Březí provoz největší těstárny v Rakousko-Uhersku. Úspěšná firma přežila obě světové války a i po znárodnění v roce 1948 si udržela kvalitu ve výrobě. Těstárnu v devadesátých letech minulého století získala zpět Zátkova rodina, v současnosti společnost dosáhla téměř pětinového podílu na českém trhu s těstárenskými produkty.
V době první světové války se Boršov dočkal také nového silničního mostu, který nahradil přívoz pro osoby a brod pro povozy. Posledním soukromým majitelem poříčského panství byl pan Maxmilián Polák. Polákovi, který byl židovského původu, byl v roce 1939 zabaven celý majetek. Internaci v koncentračním táboře nikdo z jeho rodiny nepřežil. V roce 1945 převzal statek československý stát, ten jej později předal do užívání zdejšímu JZD. To zanechalo statek v žalostném stavu. Jediné, co se z jeho někdejší krásy dochovalo, jsou botanicky cenné druhy dřevin v zámeckém parku.
