Památky a zajímavosti Horažďovice
S naším putováním městem Horažďovice je nejlépe začít na náměstí, kde je z terasy za kostelem pěkný výhled na řeku Otavu i na nad ní se tyčící vrch se zříceninou hradu Prácheň.
Sejdeme-li po schodech dolů k řece na cestu pod zámkem, po pravé straně můžeme obdivovat zbytky městského hrazení z přelomu 13. a 14. století. Jeho původní délka bývala přes 1300 m. Za hradbami se uvnitř města nacházel příkop, později zasypaný a zvaný parkán, široký místy až 14 m, sloužící jako součást opevnění.
Podél hradeb projdeme až k soše sv. Floriána, dříve stávající před zámeckou sýpkou. Zde odbočíme vpravo do zámku z 15. století, který stojí na místě původní gotické tvrze a ve kterém je od 1991 znova zpřístupněno Městské muzeum. Více o zámku najdete na konci našeho povídání.
Vyjdeme-li ze zámku na náměstí, staneme přímo před kostelem sv. Petra a Pavla, vystavěným zde v letech 1260–1273 a roku 1316 částečně přestavěným. Původní věž byla roku 1836 nahrazena věží novou. Uvnitř kostela můžeme obdivovat vzácnou gotickou křtitelnici v podobě kalicha a na oltáři pozdně gotickou Madonu z roku 1775.
Od kostela se dáme ulicí Hradební podél Masných krámů (možné prohlédnout po předběžné dohodě), jichž tu do požáru v roce 1689 stály dvě řady proti sobě. Ulicí Podbranskou dojdeme k Brance, která je jednou ze tří původních bran. Pochází ze 13. století a cesta jí procházející vedla ke mlýnu a v dobách požáru to byl nejkratší přístup k vodě.
Projdeme-li branou, dáme se vlevo úzkou ulicí směrem ke křižovatce. Zde stojí jedna z drobných staveb, které dříve tak často oživovaly vzhled české krajiny. Boží muka, postavená roku 1738 obecním starším Tomášem Pitnerem a v roce 1998 překrásně zrestaurovaná, zobrazují na jedné straně sv. Vojtěcha, po straně druhé Pietu. Jen kousek odtud nalezneme další část hradeb a Jihovýchodní bránu, nazývanou též Dolní. Tudy dříve vedla cesta k padacímu mostu přes Otavu, směrem k Práchni. Ve věži, odstraněné v 18. století, bývalo městské vězení, jehož jsou tu zbytky. Od Božích muk přijdeme krátkou ulicí Husovou na Husovo náměstí. Zde stojící pomník připomíná upálení Mistra Jana Husa. Po pravé straně silnice směřující na Strakonice stojí nenápadný dům s věžičkou – Sbor církve Československé. Podle návrhu architekta Strebla z Plzně byl přestavěn z obytného domu, věžička sem byla přenesena z původní radnice při její přestavbě.
Na Husově náměstí ovšem nelze přehlédnout ani klášterní kostel Panny Marie. Původně tu stála kaple sv. Michala z roku 1330. Na jejím místě byl roku 1550 postaven kostel zasvěcený svatému Michalovi a klášter Minoritů. Od roku 1862 vlastnil objekt řád Školských sester, pro 2. světové válce sloužil celý objekt jako kasárna a nyní jako objekt několika školních a zdravotnických zařízení. V současné době je opět druhé patro hlavní budovy po rekonstrukci navráceno svému původnímu účelu a žijí a učí tu sestřičky řádu de Notre Dame. Projdeme kolem hotelu Modrá hvězda vlevo do ulice Ševčíkovy, směřující na náměstí. Na domě číslo 24 po pravé straně ulice je umístěna pamětní deska houslového virtuosa Otakara Ševčíka, který zde má rodný dům.
Na náměstí vlevo stojí budova radnice z roku 1927, která je již čtvrtou radniční budovou na stejném místě. Její předchůdkyně, vystavěná r. 1690, sloužila svému účelu 236 let! Dnes je zde sídlo Městského úřadu. Ze staré radniční budovy zůstal zachován kamenný znak města, který je umístěn v 1. patře radnice proti schodům a velká deska, která se v roce 1996 vrátila na svoje původní místo – na průčelí radnice. Přímo proti radnici vidíme morový sloup Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1725, v roce 1994 překrásně zrestaurovaný, jen o kousek dále pak kamennou kašnu z roku 1560.
Stojíme-li před kašnou, s městským úřadem po pravé ruce, máme před sebou třetí z městských bran, druhou nejstarší v naší republice, pocházející z roku 1252. Podle původní barvy je nazývána Červenou, podle směru Pražskou branou. Před branou býval příkop přes padací most. Projdeme- li touto branou k hlavní silnici, je odtud na její severní stěně vidět městský znak, užívaný již od 13. století. Tvoří jej dvě stříbrné věže s gotickými okny v modrém poli. Mezi věžemi je zlatá šesticípá hvězda, věže stojí na hnědé skále. Pod oběma okny jsou červené štíty se stříbrnou střelou - znak původních vlastníků města Bavorů ze Strakonic.
Zde, na křižovatce za Pražskou branou, máme před sebou kino, postavené v 60. letech 20. století a po pravé ruce kulturní dům z téže doby. Ulicí Plzeňskou, vycházející z křižovatky přímo proti nám, mineme po pravé ruce pomník osvobození města roku 1945, postavený sem v roce 1990.
Na trojúhelníkovém Josefském náměstí před vstupem na hřbitov stojí sloup sv. Josefa z roku 1708.
Na hřbitově můžeme obdivovat překrásně zrekonstruovaný kostel sv. Jana Křtitele z roku 1598 s devíti barevně vitrážovanými okny. Za hřbitovem se rozkládá novější část města.
Na křižovatce ulic Mayerovy a Plzeňské je umístěna restaurovaná socha sv. Jana Nepomuckého. Odtud se můžeme vydat do kopce na vrch zvaný Loreta, kde jsou boží muka z roku 1705 a vpravo po příkré silnici do kopce k židovskému hřbitovu, který je zde od přelomu 19. a 20. stol. Odtud je krásný výhled na město.
Zámek
Zámek Horažďovice se nachází v severozápadním cípu historického centra Horažďovic, třetího největšího města v okrese Klatovy. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Zámek stojí na místě původní gotické tvrze, kterou postavili ve 13. století Bavorové ze Strakonic. Horažďovice byly roku 1292 povýšeny na město králem Václavem II. V roce 1483 získal panství rod Švihovských z Rýzmberka, a ti přestavěli gotický hrad na renesanční zámek. Z této přestavby se nám zachoval malý vnitřní dvůr s arkádami a freskovou výzdobou, a čtyřpatrová věž zámku.
Za Půty Švihovského roku 1503 byl také zřízen vodovod z Práchně, který sloužil až do roku 1932. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 bylo Švihovským panství zkonfiskováno a roku 1622 je koupil Adam ze Šternberka. Šternberkové v letech 1681–1692 přestavěli zámek v barokním stylu podle návrhů italského stavitele Solominiho. Vznikl velký sál s freskovou výzdobou, byly zazděny arkády na nádvoří, vystavěna zámecká kaple a hospodářské budovy.
Od roku 1834 vlastnil panství rod Kinských z Vchynic a Tetova. Do roku 1945, kdy jim bylo panství zkonfiskováno, nebyly žádné významné stavební úpravy prováděny.
Dnes se v prostorách zámku nachází Městské Muzeum Horažďovice. V muzeu se pojí prohlídka zámeckých prostor s expozicemi mineralogie, historie Horažďovicka a se sezónními výstavami. Vedle nejreprezentativnějšího velkého sálu s freskami uvidí návštěvníci i malý sál, kapli a mohou vystoupat do čtyřpatrové věže, ze které je rozhled do okolí města.
V nejnižším podlaží se nalézá Interaktivní dílna pošumavských řemesel a expozice národopisu. V sousedství multifunkčního sálu, s kapacitou sta míst, je umístěna i stálá loutková scéna divadelního spolku TYJÁTR Horažďovice. Divadelní sezóna je cca od října do března, pravidelná páteční loutková představení se střídají s přednáškami a doplňkovým programem muzea. Loutky jsou přístupné celoročně, jsou vystaveny v expozici prácheňských marionet na kolotoči, který pro ně byl vyroben na míru, a umožňuje i poslech ukázek hlasů některých loutek. V Městské galerii, která je také součástí areálu, je možné navštívit stálou expozici alpských minerálů „Diagnoza krystal" pana Aleše Červeného a pravidelně se zde střídají výstavy, které mají blízký vztah k našemu městu či regionu. Je odtud přístupné i malé lapidárium muzea v podloubí, kde se přes léto konají koncerty či divadelní představení. Také je tu umístěno i Informační turistické centrum.
Otevřeno je celoročně denně mimo pondělí.
Informace pro návštěvníky ZDE.
