Kejnice

Historie obce Kejnice

Historie obce Kejnice, převzatá z jejích webových stránek, zpracována kronikářkou p. Janou Vrzalovou:

              O historii naší obce jsem se začala zajímat po smrti svého otce , kdy jsem vyřizovala pozůstalost a našla jsem v jeho písemnostech i kroniku , která byla psána od roku 1925 , protože v roce 1920 byl vydán zákon o psaní obecních kronik, tato kronika byla psána panem Burianem Bohumilem,který bydlel v Kejnicích čp.1 , je zde popsáno jen několik málo stran a poslední zápis je z roku 1939,což je tedy 14let,ale to v historii samotné je jen kapka v moři.I přesto mě toto přivedlo na myšlenku,že o svém rodišti nic nevím a začala jsem se o historii Kejnic zajímat blíže.Když jsem probádala mnoho spisů v archivech a muzeích a také v pozemkových knihách,začala jsem tyto poznatky převádět do písemné podoby.V roce 1996 jsem byla oslovena tehdejším starostou naší obce panem Jiřím Rebanem , zda bych nechtěla psát kroniku pro obec , souhlasila jsem a tím  se vlastně moje činnost  jakoby zlegalizovala,a od té doby se snažím zaznamenávat dění v naší obci a tím zaznamenávám samotnou historii.

               Kejnice jsou součástí Šumavy,která je chráněnou krajinnou oblastí ,Kejnice leží na rozhraní Západočeského a Jihočeského kraje.V naší blízkosti teče řeka Otava,která byla již od pradávna také jedním z důvodů osidlování této oblasti.Tedy nejen lesy a úrodná půda,ale i zlato,které bylo v řece Otavě dávalo kraji hospodářskou důležitost.Již někdy v polovině 1.tisíciletí po Kristu, což je někdy na konci 5.a6.století,se mluví o jakési "pootavské civilizaci",která zde sídlila.Šumava jako taková je velice zajímavá,je zde mnoho památek a proto také celkem velký turistický ruch.Šumavou se nechali inspirovat i někteří autoři,a´t již básníci,spisovatelé nebo hudebníci.O Šumavě jako takové by se dali psát určitě romány,ale to není mým účelem,proto přejdu na naší obec.

               Velmi důležité pro naší obec bylo okolí,a to hlavně z důvodů,že se v našem okolí nacházely důležité objekty, a to hlavně  v Nezamyslicích,kde se nacházel kostel,ve Frymburku,Žichovicích,Rabí ,ale i v Kalenicích.S těmito místy je úzce spjata i historie naší obce.O jednotlivých místech se nebudu rozšiřovat,pokud by měl někdo zájem,má možnost si nahlédnout do historie daných obcí , a nebo může nahlédnout i do naší kroniky ,kde mám historii těchto míst popsanou.

               Než začnu opravdu samotnou historii,je třeba se zmínit o tom,že než se počalo užívati názvu Kejnice,uběhlo mnoho let,ba i staletí a jméno toto prošlo několika změnami a vývojovými stádii.Původní osada se jmenovala Kanice,osada lidu Káňových( v té době se zde zdržoval jistý Káně z Kotíku,od jehož jména je jméno toto odvozeno.Základem je tedy slovo Kaň.Mezi samohlásku "a"  a  souhlásku "ň"  se vkládalo "j",které je připisováno k občasnému vkládání této souhlásky mezi jiné,k němuž docházelo v Jižních Čechách,čímž vznikl nový tvar "Kajnice". Změna z "kaj"  na "kej" je srovnávána s častou podobou ve staročeštině,tím tedy vzniklo Kejnice.V historických pramenech se ovšem můžeme setkat i s jinými tvary ,jako jsou například Chejnice,ale jisté je,že od roku 1854 vyly úředně uznány jako Kajnice a až od roku 1886 jako Kejnice.Roku 1850 při rozpadu a zrušení patrimoniálního zřízení a zavádění samosprávy se obec nazývala Kajnice  a byla součástí tehdejšího horažďovického okresu a to až do roku 1869,kdy se staly Kejnice součástí okresu strakonického,kde byly až do roku 1930,kdy byl obnoven okres horažďovický.V roce 1961 se stal součástí nově vytvořeného okresu klatovského,a tím se i kejnice staly součástí klatovského okresu a jsou jí doposud.

               Kejnice jsou malou obcí,která je tvořena dvěma částmi, a to Kejnice a Karlovce.Celková výměra činí 370ha a nadmořská výška je 540m, a u Karlovců je to 572m.n.m.V roce 1840 měly Kejnice 34 domů a 255 obyvatel a byl zde mlýn a to v místech kde je dnes čp.39.V roce 1930 při sčítání obyvatel zde bylo 47 domů a 244 obyvatel.V roce 1970 bylo 53 domů a 197 obyvatel.Roku 1980 byl stav 59 domů,z toho pouze 50 obydlených a 187 obyvatel.V roce 1997 byl stav 57 domů a 134 obyvatel.

                Počátky historie naší obce  Kejnice jsou spojeny s darovací listinou z roku 1045.Jak je známo ,dokonce z listinného dokladu.Do této doby patřil tento kraj vládnoucímu rodu Přemyslovců a před nimi zřejmě slovanskému kmeni Prácheňanů.Jisté je ,že roku 1045 byly Kejnice darovány břevnovskému klášteru,ovšem v současné době víme,že darovací listina je padělkem,ale i přesto si dovolím z ní citovat: " Z lásky a na paměť blahoslaveného Wintíře,poustevníka,který mne křtem svatým do církve Kristovy přijal,a kterého je třeba v kostele břevnovském pochovati,udělil jsem klášteru v kraji prácheňském ležící tyto vesnice s lidmi a poli,lesy a lukami, a to : Hydčice a tamtéž vesnici stejného jména Hydčice s řekou,Hejnou a dvůr Na újezdci s příslušenstvím,Domoraz  a Kalenice s dvěma lidmi,Nezamyslice a Kejnice půl vesnice,Krejnice a Škodru,Zvotoky a Žihobce,Žichovice s řekou Otavou a s mlýnem a lukami,Psáře a Kravolusice,Volšovy a Staňkov,Podmokly s clem na Březníku."

                 Martin I. jako jeden z nejvýznamějších břevnovských opatů,vyměnil Kejnice s Krejnicemi se Zdeslavem z Kasejovic  a jeho bratrem Zdeňkem ze Střely za jejich ves Třebovice ,které ležely poblíž Břevnova, toto proběhlo kolem roku 1260.Pánové z Kasejovic ,jejichž potomci Kaničtí ,dlouho pobívali v Kanicích a psali se z Kanic.Roku 1417 byl hrad ve Frymburku zničen a tím i kejnice připadly k hradu v Rabí.Král Zikmund dal za své dluhy zástavu a to roku 1437, rodu Rýzmberků,tím se Kejnice definitivně dostávají do  rukou  tohoto rodu. Roku 1546 přechází majetek ne Břetislava z Rýzmberka a Švihova  a ten Kejnice prodává blízkému sousedovi Zbynku Berkovi z Dubé na strakonicku.Od Švihovských z Rýzmberka odkoupil rábské panství roku 1547 Jindřich Kurzpach,který byl příbuzný přes manželku Půty Švihovského.Švihovští chtěli nejdříve odprodat jen část panství,ale nakonec prodali skoro celé a to právě Kurzpachovi a to jak je psáno v deskách zemských za 1750 kop,do tohoto panství spadaly samozřejmě i Kejnice.Kurzpach některé části panství zastavoval a odprodal je roku 1557 Divišovi Malovcovi z Libějovic a na Libějovicích, a z tohoto prodeje je i záznam o největších usedlících v obci Kejnice,kteří museli platit dávky. Tedy pro zajímavost to byli :

                              Přetrhdílo Jan  -     1 a půl kopy

                              Kovář Petr       -     1 kopu

                              Silnej Pavel      -     1 kopa a 4 groše

                              Šafář Jan         -                   24 groše

                              Vacek              -      1 a půl kopy

                              Brabec Jan     -      1 a půl kopy,8 grošů

                               Kříž              -       1 a půl kopy,8 grošů

Dluhy Diviše Malovce převzal roku 1574 Vilém z Rožmberka a prodal Frymburk a Kejnice Janovi Vojslavovi z Branišova ,který ve Frymburku postavil novou tvrz a na to potřeboval finance a proto prodal Kejnice Janovi Kavkovi z Říčan.Jeho syn  prodal panství i s obcí Kejnice roku 1603 Jindřichu Libštejnskému z Kolovrat , a od této doby je historie Kejnic svázána s Žichovicemi.Při tomto prodeji byl  proveden zápis o stavu jednotlivých obcí,v Kejnicích byl stav obyvatel a hospodářských zvířat takovýto:     

                          rolníci           -     6                                             krávy      -       15

                          chalupníci    -     0                                              jalovice    -        9

                          zahrady        -     0                                              vepř         -       17

                          role               -     126                                          ovce         -       21

                          koně             -       11                                           V této době měly Kejnice svého ovčáka,

                          voli              -         6                                            který měl až několik pomocníků.

V roce 1707 i v bylo panství prodáno knížeti Janu Filipovi z Lamberka.V této době byly Kejnice uváděny již se dvorem,což dokazuje záznam ,že na podzim roku 1836 pořádal kníže Gustav Lamberk hon, a mimo jiné  v Kejnicích ,ale hon byl Bohužel přerušen špatným počasím,byla sněhová  metelice, a proto  úlovek byl sotva poloviční oproti jiným honům,i přesto kníže nařídil , aby se ulovení zajíci rozdali vesničanům a honcům a tím hon skončil a panstvo odjelo z Kejnice na zámek v Žihobcích. a chlapců

                 Kejnice prošly mnoha změnami a také mnoha pohromami,které se zde staly.S příchodem 20.století byly největšími změnami a nejen pro Kejnice ,ale celý svět dvě světové války,kdy bylo obilí zabavováno již na polích a to ve prospěch státu,mléko bylo na lístky a to jen určité množství,obilí se prodávalo na černo a to za velmi vysoké ceny ,až za 500-600korun.S válkami bylo samozřejmě spjato i rukování mužů .V první sv.válce nejprve rukovali jen muži do 36 let,potom od 46 let do 52 let.V roce 1915 začali rukovat i hoši od 19ti let a v roce 1916 již od 18ti let.Z naší vesnice narukovalo do první světové války 54 mužů z historických pramenů se dochovala tato jména:

     Hejpetr František , zedník , zemřel v Praze 1916

     Hejpetr Josef        , zahradník , zemřel ve Strakonicích 1915

     Kohel Václav       , rolník , zemřel  jako nezvěstný v Rusku

     Smetana Alois     , zedník , zemřel doma na následky poranění 1920

     Štěpánek Václav , tesař , zemřel v Tyrolích 1918

     Turek František  , zemědělec , zemřel  nezvěstný v Itálii 1917

     Vojtěch Jan        , dělník , padl na italském bojišti 1916

     Vokatý  Josef     , krejčí , padl v Karpatech 1917

     Vokatý Václav  , obuvník , zemřel v Pešti 1917

     Vokatý Vincenc , pekař , padl na Rusi 1915

     Zemen Jan        , zemědělec , zemřel v Praze 1916

V roce 1918 válka skončila.I přesto,že byla bída ,tak se ve vsi budovalo,a to hlavně komunikace a přejezdové kanály.

               V roce 1930 byly vysázeny lípy na návsi a to již druhá řada,ta první byla vysázena v roce 1916, a na jaře roku 1931 byly vysázeny topoly podél silnice,v roce 1932 byly vysázeny topoly u obecní louky v Ložích a podél silnice vedoucí na Karlovce.

               Během dalších let byl založen sbor dobrovolných hasičů,proběhla druhá světová válka,byla nouze a bída ,ale  někdy i lepší časy.Obec vybudovala obecní vodovod, a nakonec po revoluci v roce 1989 kdy byla možnost osamostatnění se Kejnice osamostatnily a tak máme svůj obecní úřad a zastupitele a rozhodujeme si sami za sebe,což není vůbec k zahození.Chtěla bych znovu podotknout,že toto je je malý výtah z kroniky, a proto kdo by měl zájem se dozvědět o Kejnicích více má kdykoli možnost nahlédnout a přečíst si  podrobně jak to všechno vlastně bylo.

              Jako ukončení tohoto nástinnu naší minulosti bych si dovolila napsat o naší malé kapličce,které stojí  uprostřed návsi.

              Naše kaplička je zasvěcena navštívení Panny Marie,přesné datum jejího vzniku není známo.První zmínka o kapli pochází z pamětní knihy a to z roku 1846.Kaple tato je barokní,lidová,obdelníková se štítem členěným pilastry. Uvnitř se nachází obrazy "křížové cesty", a niky se sochami sv.Šebestiána a sv.biskupa.Je zde též barokní,lidový oltářík na němž je socha Panny Marie v náručí držícího Ježíška.Kaple má svůj kalich ,bílé mešní roucho i misál. V roce 1861 byla kaple opravena a hned toho roku 30.června byla posvěcena panem děkanem Dubnem za přitomnosti p.faráře bukovnického Václava Veselého a p.faráře volenického Františka Šmidingera.Na první neděli v červenci připadla pouť, o které se ráno konala  velká slavná bohoslužba v kapli.Avšak stalo se , že místní občané spojili si s touto poutní slavností veselost a hojné pití,jak je doslovně psáno : " spojili si mnozí opilství do němoty a pranice." A proto p.děkan Duben rozhodl a pouť v Kejnicích zrušil,a to na celých 78 let.Tedy až v roce 1939 14.července byla pouť obnovena a velice se vydařila,bylo mnoho lidí a mládenci zdejší chasy zajistili hudební doprovod a průvod.Děvčata zase nazkoušela písně s mariánskými náměty,které zde zazpívaly.Od této doby je zde pouť  slavena každoročně.V roce 1922 byla kaple vykradena.Teď v poslední době byla každoročně obílena panem Václavem Rebanem z čp.10,který však zemřel a tak jeho štafetu přebral syn,také Václav.V roce 1993 byla opravena a přeložena střecha  a bylo uděláno nové plechování.Nyní kaple slouží  při mších o pouti a ke květnovému pomodlení spíše těch starších občanů na památku navštívení Panny Marie.Také je na kapli umístěn zvon ,kterým se vyzvání poledne a večer klekání a také umíráček ,když někdo ze vsi zemře.Dříve se zvinilo ručně a byl určen člověk ,který to měl na starosti,byl to také pan Reban Václav z čp 10,ale ten úplně nejstarší.Po jeho smrti byl zvon připojen na elektrický strojek a hodiny ,které zvonění sami spouští .

                  Tímto bych ukončila své krátké vyprávění o historii Kejnic.Budu se těšit na to ,že bude mít někdo zájem se podívat do historie místa odkud pochází , a že mu budu moci být v jeho poznávání nápomocna.

                                                                               kronikářka obce Kejnice  Jana Vrzalová (roz.Vítovcová čp.5)