Historie obce Opočno
První zmínka o hradišti Opočně (oppidum Opoczen), stojícím na místě nynějšího zámku, je v Kosmově kronice a váže se k roku 1068. Původ hradiště patrně spadá až do doby před vznikem českého raně feudálního státu a lze předpokládat, že bylo jedním z opěrných bodů Slavníkovského knížectví. Významný vstup Opočna do historie nastává až v 1. polovině 14. století založením gotického hradu s městečkem. V husitské době na opočenském hradě sídlil Jan Městecký z Opočna, zprvu příznivec Husova učení, později nepřítel husitů. Gotický hrad byl v roce 1425 dobyt a pobořen sirotky a přítomností husitů město značně utrpělo. Vlivem pozdně gotické intenzivní stavební činnosti dochází k obnově hradu, který v průběhu 15. století vystřídalo kromě Valečovských z Hrádku a Valečova více majitelů. Z této doby se uchovala mohutná kulatá věž zvaná hladomorna a zbytky opevnění. Na konci 15. století získal Opočno významný český šlechtický rod Trčků z Lípy.
V 16. století došlo k hospodářskému vzestupu města a vzniku řady význačných renesančních staveb. V letech 1560-69 Trčkové uskutečnili velkolepou přestavbu hradu v renesanční zámek s arkádovým nádvořím severoitalského typu, jakož i přestavbu hradní kaple sv. Ondřeje (nynější děkanský kostel Nejsvětější Trojice) na rodovou hrobku Trčků z Lípy. Kromě renesančních budov zámeckého areálu, rozšířeného v roce 1602 o významnou architekturu letohrádku s okrasnou zahradou a později o míčovnu, se nacházejí architektonické doklady renesance i na půdě vlastního města. Jedná se především o přestavbu domů na Trčkově náměstí, z nichž mnohé jsou renesanční novostavby. V roce 1634 bylo Opočno Trčkům konfiskováno a přešlo do majetku rodu Colloredo. Ti postupně přestavěli zámek v barokním slohu a na počátku minulého století změnili charakter okrasného parku s užitkovou zahradou na volně pěstovaný přírodně krajinářský park, který byl rozšířen i do údolí Zlatého potoka.
Baroko přišlo do Opočna zdeptaného třicetiletou válkou spolu s řádem kapucínů, povolaných tehdejším majitelem panství hrabětem Ludvíkem Colloredem. Vybudováním prostého kapucínského kostela s klášterem v letech 1676-77 na vnějším severovýchodním obvodu městského jádra byl uskutečněn první krok k rozšíření městského teritoria. Koncem 17. století ožila architektonická činnost v zámeckém areálu, především na zámku zničeném požárem, který měl za následek četné úpravy a přestavby. Na druhé fázi těchto úprav z počátku 18. století se výrazně podílel G.B. Alliprandi, pod jehož vedením byla v roce 1716 barokně upravena a rozšířena zámecká kaple sv. Ondřeje, která byla následně povýšena na farní kostel Nejsvětější Trojice. Četné požáry v 1. polovině 18. století byly vzpruhou barokizace města a podnětem ke kvantitativně významné barokní přestavbě i novostavbám vznikajícím již mimo obvod historického jádra na trojúhelném půdorysu nynějšího Kupkova náměstí.
Období klasicismu se projevilo kvantitativně a bez vyšších výtvarných nároků v postupném rozšiřování městského teritoria započatém již v baroku. Klasicistní vlna zasáhla v podobě větších stavebních úprav i zámek včetně vedlejších budov s jízdárnou a letohrádek. Druhá polovina 19. století se projevila převážně doplňováním a rozšiřováním stávající zástavby a vtiskla velké části domů eklektický vzhled, za nímž se skrývá starší vývojový organismus. Poválečná doba přinesla Opočnu dosti značný stavební vývoj, který se ovšem odehrává především na sídlištích situovaných tak, aby nekonkurovaly historickému jádru v dálkových pohledech, ve kterých působí město zvlášť příznivě.
