Historie obce Valkeřice
Z historických písemných dokumentů vyplývá, že Valkeřice vznikly spojením dvou samostatných osad. Osídlení okolo tvrze se původně nazývalo Elkeřice, druhá osada Pertoltice. Obě osady jsou poprvé v historických pramenech zmiňovány v roce 1363. Tehdy Vilém a Jindřich, vlastní bratři z Elkeřic, podávají faráře ke kostelu v Pertolticích. Jmenování bylo následně formálně konfirmováno (potvrzeno) pražským arcibiskupstvím a učiněn zápis v tzv. Libri confirmationum.
Někdy počátkem 15. století došlo ke změně vlastníků obou osad. V roce 1403 podával faráře ke kostelu sv. Barbory v Pertolticích Václav z Pojetic. Jeho syn Jan z Pojetic se v držení Valkeřic připomíná ještě v roce 1451. Po něm prameny zmiňují v letech 1457–1482 často jako držitele Valkeřic jistého Rydkéře z Pojetic, který stranil králi Jiřímu z Poděbrad v jeho zápolení se Zelenohorskou jednotou Zdeňka ze Štenberka.
Na počátku 16. století získal Albrecht z Pojetic panství Konojedy a v roce 1505 se psal sezením na Konojedech. Valkeřice byly ke Konojedům připojeny a v tomto vztahu již zůstaly natrvalo. Vilém, Albrechtův syn, vložil v roce 1545 držený statek do Zemských desek.
Albrecht byl jako účastník českého stavovského povstání z let 1618–1620 souzen, shledán provinilým a v roce 1622 odsouzen konfiskační komisí ke ztrátě třetiny majetku. Česká královská komora z jeho majetku převzala kromě jiných i sídlo, tvrz a ves Konojedy s dvorem poplužním a tvrz a ves Valkeřice s dvorem polužním a 63 poddanými. V roce 1623 byly Konojedy i Valkeřice prodány Adamovi Gottfriedovi Berkovi z Dubé, zemskému hejtmanovi v Kladsku. Vdova po Albrechtovi Konojedském z Pojetic a dcery byly do dvou let vyplaceny.
Berka si Konojedy s Valkeřicemi neponechal a prodal je v následujících letech Zdeňkovi Lvovi Libštejnskému z Kolovrat, hejtmanovi litoměřického kraje. Po smrti zadluženého Kolovrata prodala vdova Kateřina z Vrtby v roce 1650 konojedský statek Janovi svobodnému pánovi ze Sporcku. Téměř celých příštích sto let drželi Valkeřice jeho potomci.
Janův syn František Antonín hrabě Špork se velkou měrou zasloužil o povznesení významu obce. V roce 1700 zde dal, údajně na místě bývalé tvrze, postavit trojkřídlý patrový zámek, který sloužil zejména k pobytu vrchnosti při lovech. K zámku byla vysázena lipová alej a za zámkem byla zbudována velká zahrada. Vedle zámku bylo v letech 1712–1713 postaveno dřevěné divadlo. Šporkovy pobyty na zámku v té době již nebyly tak časté, a tak při rozhodnutí znovu vystavět kostel sv. Barbory, byla část zámku v roce 1721 stržena a materiál použit na stavbu kostela.
Šporkové drželi Valkeřice do roku 1802. Pak se zde vlastníci střídali v rychlém sledu - hraběnka O'Reillyová, Ludvík Sulzer, Vincenz svobodný pán Wiedersperg a Ignác Piller. V roce 1833 tvořilo obec Valkeřice, rozdělenou na Horní a Dolní, celkem 253 domů, ve kterých žilo 1 304 obyvatel. Byla zde škola, přádelna bavlny a přádelna vlny, na potoce tři mlýny a jeden panský mlýn v pachtu a tříslová stoupa.
