Historie obce Sedloňov
Název obce vysvětluje pověst o sedle a uhlířích, ale původ jména asi nesouvisí ani s jezdeckými sedly ani s horským sedlem, ani s vlastním jménem Sedloň, jak bývá někdy uváděno. Patrně vzniklo ze slov siedlo nové nepřesným přepisováním. Tento názor vyslovil badatel a sedloňovský rodák Fritz Vogel. Německé jméno Sattel je poprvé uvedeno až roku 1598 v opočenském urbáři, zatímco nejstarší zmínka o obci je v knize Registr důchodů panství opočenského - na deskách s letopočtem 1542. Sedloniov ves s údajem, že při vsi kostel jest podací Jeho milosti Páně založení Všech svatých. Ves byla v souladu s vrchností Trčky z Lípy utrakvistická (vyznání pod obojí). K roku 1616 je uváděn kněz Matyáš Daringer.
Na konci 16. století je v urbáři opočenském 32 osedlých (t.zn. rodin), žijících a hospodařících na rolích o rozloze 10 lánů a 3 pruhy. Lidé byli zemědělci, pěstovali z obilí hlavně oves, len a pásli dobytek. Také pracovali v lese a podle heraldické pověsti pálili milíře. Jako ves s lidmi pracujícími v lese byla ve vrchnostenských lesích založena patrně obec Polom, dnes patřící k Sedloňovu a doložena k roku 1617 v Registru důchodu peněžitého. Obyvatelé Sedloňova měli povinnost účastnit se jednou do roka plávky dřeva při jarním tání (jako obyvatelé ostatních vsí podél Zlatého potoka, který v Sedloňově pramení). Také měli povinnost sepříst a utkat plátno ze lnu z panských dvorů. Tato robota byla placena, lze ji charakterizovat jako nucenou námezdnou práci.
V počátcích protireformace se sedloňovští účastnili rebelie roku 1628. Po jejím potlačení, kdy byl jejich rychtář Michal zajat a vyšetřován, byl jim vyměřen tzv. pokutní plat rebelní 1516,4 kop zlatých. Sedloňovští zaplatili jen 477 kop, zbytek jim byl později novou katolickou vrchností - roku 1636 se majiteli stali bratři Jeroným a Rudolf Colloredové z Wallsee - odpuštěn.
Roku 1651 vznikl seznam poddaných podle víry, z něhož víme, že zde byli samí kališníci v počtu 185 osob. Teprve v roce 1680 byl původní dřevěný kostel znovu vysvěcen pro katolickou konfesi a přesvěcen sv. Markétě, panně a mučednici, jejíž obraz byl pořízen 1690 (dnes na postranním oltáři). Stal se filiálním příslušným k dobrušské faře a roku 1704 povýšen na faru. V letech 1709-11 byl na novém místě (starý dřevěný kostel stál v dolní části obce asi 500 m po proudu potoka) postaven kamenný barokní červený kostel. Do něho byl přemístěn inventář ze starého dřevěného kostela, především oba zvony - malý z roku 1540 a velký z roku 1613. Nová barokní roubená fara byla postavena až roku 1749 místo staré zchátralé a značně vzdálené. Obě významné stavby dominují obci dodnes.
Roku 1758 se Sedloňova dotkla sedmiletá Prusko-rakouská válka, kdy do vsi ustoupil plukovník Lannis se svými Chorvaty, aby odtud z dobře chráněného místa mohl podnikat nájezdy do Kladska. Později se zde objevil pluk Hallerův. Boje probíhaly u Opočna a Kramolny a panství bylo značně zpustošeno.
V roce 1775 bylo v Sedloňově zavedeno tzv. normální vyučování jako důsledek tereziánských reforem. Prvním zkoušeným učitelem byl Fr. Roleček z Olešnice. Škola měla 135 dětí a vyučovací řeč byla něměcká. Ale již před tímto datem se v Sedloňově vyučovalo. Farní kronika hovoří o učiteli Antonínu Andršovi, který učil padesát let a o dalších dvou nezkoušených kantorech. Vznik školy lze časově klást do blízkosti ustavení fary v roce 1704.
Osmnácté a první polovina devatenáctého století znamenaly rozvoj lnářské výroby, ručního tkalcování a obchodu s plátnem. Tento rozkvět způsobil růst počtu obyvatel, takže v druhé polovině devatenáctého století měl Sedloňov okolo tisíce lidí a tehdy samostatný Polom okolo sedmi set. Také škola měla přeplněné třídy - na začátku 20. století okolo 200 dětí. V té době už jen přežívala ruční výroba a z některých mlýnů (nejstarší už lze doložit už v 16. století) vznikaly mechanické tkalcovny, z jiných malé elektrárny. Roku 1866 v době prusko-rakouské války byla nakrátko v Sedloňově umístěna posádka k ochraně hranic, ale boje se obce nedotkly. Zachoval se však zápis ve školní kronice s popisem bojů.
V únoru 1897 byl v Sedloňově uspořádán první lyžařský závod v Orlických horách a stal se předznamenáním rozvoje zimních sportů a turistiky. Obec žila vlastní kulturou. Obyvatelé zdatně muzicírovali jak v kostele, tak pro zábavu. Zachovala se mimo jiné rozsáhlejší skladba Te deum in c od Františka Vladislava Heka na Mozartovy motivy. V obci vznikla řada spolků. Vedle hasičů, kteří měli od roku 1878 vlastní stříkačku školský vzdělávací spolek a roku 1899 spolek ochotnický.
Slibný rozvoj přerušila I. světová válka. První republika přinesla k původním profesím také rozvoj pohostinských služeb díky rozvíjející se turistice. Obec chystala stavbu vodovodu a železnice. Plány přerušila stavba pohraničního opevnění, které dodnes naši krajinu charakterizuje.
Druhá světová válka Sedloňov - Sattel odtrhla k Německu a ztráty lidí ve válce a poválečný odsun učinily z významné pohraniční obce malou vesničku. Dnes má obec 262 obyvatel. Je zde zemědělská farma, drobná strojní výroba a pila, obecní úřad, pošta, Dětský domov a do roku 2003 zde byla základní škola. Jsou zde tři hospody, obchod se smíšeným zbožím, lyžařský vlek a autobusové spojení s nejbližšími městy.
