Historie obce Dýšina
Historie obce je delší než Plzně. Založena byla roku 1242 za vlády Přemyslovců. Již tehdy se stal dominantou raně gotický kostel, kolem kterého se začalo vytvářet historické jádro vesnice. Kostel byl pak po požáru v 17. století dostavěn v raně barokním slohu samotnou Diezenhoferovou dílnou. Fara a statky uprostřed vesnice byly pak také postaveny v Selském baroku.
Dejšinu ves s Chrástem daroval král Václav roku 1242 klášteru chotěšovskému jako odměnu proboštu Zdislavovi. V berním rejstříku z roku 1379 se lze dočíst, že Dejšina náležela několika vladyckým majitelům a faráři.
Dýšina nebyla ani v historii nikdy jen čistě zemědělskou obcí. Velkou tradici zde má železářství. Okolí bylo vždy poměrně bohaté na železnou rudu. V 17. století byly v Nové Huti a Horomyslicích vysoké pece a na řece Klabavě vznikaly hamry. Toto je vlastně příčinou toho, že dnes je Dýšina průmyslovou obcí a ztrácí tak v současnosti doslovný vesnický charakter.
V 50. letech zde byla obnovena těžba a zpracování železné rudy. Vznikl velký závod, který však nebyl rentabilní, o to více však ničil životní prostředí.
V roce 1967 byla výroba zastavena a na území závodu vznikly další odlišné závody. Tímto průmyslovým vývojem se zvýšil i počet obyvatel obce.
Po roce 1989 se Dýšina snaží ze všech sil stát se obcí, kde se lidem žije dobře, stát se moderní obcí se zachovaným historickým jádrem. Železářství v Dejšině
Železářství v Dějšíně:
Okolí Dejšiny bylo poměrně bohaté na železné rudy. Tyto jsou dobývány od nepaměti.
Na Kokotsku se ruda dobývala před více než 400 léty. Tavila se v Nové Huti, kde vysoká pec r. 1679 vychladla a výroba byla přenesena do Horomyslic. Největší rozmach železářství nastal v druhé polovině 17. století, kdy město Plzeň otevřelo rudné doly v Ejpovicích, postavilo vysokou pec v Horomyslicích a hamry u Doubravky v Hradišti a v Nové Huti. Tím nastal růst obyvatelstva, domkářů a podruhů, protože jim dávaly obživu. Železáři pocházeli většinou z venkovské chudiny.
Vysoká pec v Dejšině (Horomyslicích) byla založena roku 1678. Dejšinské provozovny měly 4 hamry se 4 ohni a 2 cánové hamry. 34 dělníci zpracovali ročně 3 114 centů kamenného uhlí.
Cena železa byla pohyblivá, protože kvalitnější bylo železo štýrské. Jiná cena byla přímo v huti, jiná ve městě, kam se muselo železo dovážet a platit mýto a clo. Šlechta, která vyráběla železo, měla ve městech sklady. Se železem se prováděl i výměnný obchod nebo se jím platily dluhy. I komora královská nařizuje r. 1693 Rokycanským, aby zaslali panu hraběti Waldštejnovi za 2 000 zl. železa jako splátku na výdaje.
V r. 1858 byly pronajaty hutě Horomyslické a v Nové Huti na dobu 10 let. Po této době byly opět spravovány městskou správou a město z nich mělo značný zisk. R. 1869 byla slévárna v Horomyslicích rozšířena. Tehdejší majitel Matěj Salcman, za něhož byla postavena r. 1876 druhá vysoká pec, obdržel čestné občanství od obce dejšinské.). Pak byla výroba na čas zastavena a v roce 1908 znovu oživena výrobou ohnivzdorných speciálních litin. Tyto kokily byly vyváženy do velkých závodů po celém Rakousku. Po první světové válce vedl slévárnu ing. Ed. Salcman později se svým synem Karlem a ve 33. roce výroba uhasíná, až zanikla. Při bourání staré pece horomyslické v r. 1925 se našel klenák s andílčí hlavičkou a letopočtem 1631. Práce v hamrech v Nové Huti zaniká r. 1868, kdy po dlouhém sporu dává město Plzeň za mlýn majiteli Josefu Bílému v Horomyslicích hamr v Nové Huti s loukou Kytínem asi 18 korců a pole poblíž, ve výměře 24 korce. Aby bylo dost vody v náhonu pro železárny v Horomyslicích, nesměla se mlynářská živnost od té doby v Horomyslicích provozovat.
Na místě hamrů byla v Huti postavena nová mlýnská budova a zahájeno v moderním provozu mlynářství.
