Historie obce Chotiněves
Chotiněves se v písemných historických pramenech poprvé připomíná poměrně pozdě a to v roce 1323 kdy Diviš ze Sovenic dává plat ze svého majetku v Chotiněvsi (Chotiniewes) bratřím františkánům při kostele sv. Jakuba v Litoměřicích. Chotiněves patřila k panství ovládaném z tvrze v Liběšicích. Na přelomu 13. a 14. století byly Liběšice majetkem Alberta z Frýdlantu (u České Lípy), syna Častolova ze Žitavy, příslušníka rozrodu Ronoviců erbu ostrve. Albert z Frýdlantu působil v Litoměřicích jako královský purkrabí a v letech 1318- 1323 byl nejvyšším komořím Českého království. Měl šest synů, kteří drželi Liběšice nejprve společně. Nakonec je vlastnil Zbyněk, který se stal zakladatelem ronovické větve Škopků z Dube. Zbyňkovým synem zřejmě byl Beneš starší, který se v roce 1369 stal zemským hejtmanem v Horní Lužici.. Když v roce 1405 zemřel, dědili čtyři jeho synové. Zdoby krátce po té, z let 1407 a 1418, existují zprávy potvrzující příslušnost Chotiněvsi k liběšickému panství Škopků z Dube. Na Liběšicích vletech 1420 - 1426 seděl Jan Škopek z Dube, syn Jindřichův a vnuk Benešův. Jiný Jindřich Škopek z Dube, byl krom jiného také vlastníkem Úštěku, který v roce 1426 prodal Václavovi Cardovi z Petrovic. Posledním držitelem Liběšic z rodu Ronovců byl v roce 1457 Jindřich Berka z Dubé.
