Historie obce Jamné
Ves byla pravděpodobně založena již v průběhu 13. století v rámci osidlování benediktinským klášterem v Třebíči, což však nelze spolehlivě doložit. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1484. Dle písemných zmínek obec postupně vlastnili Jan Jetřich Černohorský z Boskovic (před rokem 1540), Jindřich Bořita z Budče (1540 - 1548), Vratislav z Pernštejna (do roku 1558), následně Jan Stránecký ze Stránic, který ji prodal Janu Chroustenskému k panství Rudolec. Dle „Registru panství" zde byl v té době dvůr s rychtou a deset poddaných na gruntech. Od roku 1587 vlastnil Jamné Karel Hložek ze Žampachu. V roce 1591 postupuje Jamné i Rybné Jan Šléglovský ze Šicendorfu Zuzaně Lvově z Lysova. V roce 1601 se stal majitelem Matouš Grýn na Lukách, jehož syn Karel Grýn prodal ves v roce 1609 Janu Šejkovskému ze Šendorfu. Ten majetek prodal po roce Danielu Neumeierovi z Winterberku, kterému byl majetek po Bílé Hoře zkonfiskován. Císařská komora pak Jamné prodala za dva tisíce tolarů Šmilauerovi ze Smilova a ten ho daroval jihlavským jezuitům. Po zrušení řádu v roce 1790 se stalo jamenské panství majetkem studijního fondu a bylo dědičně pronajato polenskému měšťanovi a primátorovi Václavu Kalcherovi. Ten panství předal v roce 1800 bývalému vojenskému feldčarovi Janu Nussbaumovi, který zde založil sirotčinec. Jeho vnuk roku 1849 koupil Jamné od fondu za dvacet šest tisíc zlatých a po jeho smrti ho zdědil příbuzný Schiller z Lanškrouna. Rod pak vlastnil panství do roku 1945, kdy mu byl majetek zkonfiskován. Do roku 1848 bylo Jamné sídlem vrchnostenského úřadu, po kterém se částečně zachoval archiv.
