Historie obce Klokočí
Název obce Klokočí odvozují znalci od keře "klokoč", jehož plody (troujpouzdré tobolky) se objevují již na obecní pečeti z roku 1766.
Už ve dvanáctém století žili v lokalitě Klokočí lidé. Tehdy bylo jejich hlavní obživou zemědělství, zvláště chov ovcí. První písemná zmínka o vsi však pochází až z roku 1371 a potvrzuje, že Klokočí bylo součástí drahotušského panství. V tomto roce prodávají páni z Drahotuš - bratři Kuno, Jaroš, Ješek a Bohuš panství markraběti Janovi, bratru Karla IV. V letech 1408 až 1476 patří Klokočí jako součást drahotušského panství pánům z Cimburka. Poté až do roku 1547 pánům z Pernštejna. Dalšími majiteli jsou Václav Haugvic z Biskupic (1547 - 1553), Jan Kropáč z Nevědomí, jeho dcera Anna a postupně její dva manželé Jan z Kunovic a Jan ml. ze Žerotína, další páni jsou Jetřich z Kunovic, Zdeněk Žampach z Potštejna, Karel Berger z Bergů (1610 - 1612) a Václav Mol z Modřelic (1612 - 1620). Po bitvě na Bílé hoře je panství zkonfiskováno a novým majitelem se stává od roku 1622 kardinál Dietrichštejn. V držení rodu Dietrichštejnů je pak Klokočí, jako součást hranického panství, dlouhých 300 let.
Od roku 1894 vedou v Klokočí kroniku, kde se můžeme dočíst o nejstarší historii obce, o jejím rozvoji a osídlování. Ještě v roce 1900 vedla poblíž obce jen jediná silnice, a to z Milenova do Drahotuš. Klokočí bylo až do roku 1911 odříznuto od okolí. Spojení se světem vytvořila tehdy vybudovaná silnice z Drahotuš do Hrabůvky. Od roku 1925 je ves elektrifikována. V letech 1924 až 1925 bylo v Klokočí postaveno vojenské muniční skladiště a k němu dvoukilometrová silnice.
