Historie obce Hořovice
Je doloženo, že území, na kterém se dnes město nachází, bylo osídleno již v 10. století. Na přelomu 12. a 13. století vznikl hospodářský dvorec, jenž stál na území Starého zámku, který byl koncem 15. století přestavěn na gotickou tvrz. Současně se vznikem dvorce byl zaznamenán prudký nárůst obyvatel, ale status města Hořovice získaly až roku 1322. Ve století 18. byl postaven Nový zámek. Vznik tohoto komplexu byl pro Starý zámek, který od té doby sloužil pouze jako obydlí pro úředníky, osudný. Od roku 1929 je ve státním vlastnictví a slouží jako sídlo Vojenské lesní správy.
Nový zámek měl ve své historii hned několik vlastníků, mezi které patřil například Jan František z Vrbna a Friedrich Wilhelm von Hanau, jehož smrtí zanikla hořovická větev rodu a zámek připadl státu. V roce 1922 jej získal zpět jeho pravnuk Jindřich Schaumburg. Po druhé světové válce byl na základě Benešových dekretů znárodněn. V současnosti je ve správě památkového úřadu středních Čech.
V 19. století zajišťovala většině obyvatel obživu cvokařská výroba. Hřebíky a cvočky místních kovářů zásobovaly i okolní země. S nárůstem konkurence v oboru klesala poptávka po hořovických cvočcích a tak mnozí řemeslníci přicházeli o práci. Hledání nové obživy bylo velmi složité, a tak v kraji zavládla chudoba. O tom ostatně pojednává i Nerudův fejeton „Výlet do kraje bídy". Tento slavný český spisovatel nazval město českým Betlémem. Inspirovala jej k tomu poloha města, jehož střechy jsou malebně rozesety na stráni zalesněného vrchu nad břehem Červeného potoka.
