Historie obce Hranice
Hranice jsou malou městskou aglomerací s necelými 20 tisíci obyvateli, tvořenou devíti místními částmi rozloženými na ploše přes 52 km2. Leží na jižní straně Moravské brány při úpatí Podbeskydské pahorkatiny. Tento prostor je označován jako Bečevská brána, protože zde do Moravské brány průlomovým údolím vtéká řeka Bečva, a ze severní strany je lemován Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy.
Město leží na hranici mezi evropsky významnými geograficko-geologickými celky: Českým masívem a Karpatami. Reliéf Hranic je mírně zvlněný až kopcovitý, s nadmořskou výškou 260 m. Na území hranického mikroregionu se také nachází nejnižší místo evropského vodního předělu mezi Černým a Baltským mořem - 320 m n. m.
Strategická poloha Hranic v Moravské bráně předurčila už od pravěku, že se staly přirozenou křižovatkou stezek a cest vedoucích z Pomoraví do severní a SV Evropy, na Opavsko a do Pováží. Byly citlivě založeny na terénní vyvýšenině v ohbí Bečvy mezi toky Ludina a Velička, takže dominují okolní krajině. V tomto prostoru se kumulují dopravní a inženýrské koridory na hlavním železničním a silničním tahu Přerov - Ostrava, s významnou odbočkou na Valašské Meziříčí, Vsetín, Beskydy a na Slovensko.
Osídlení v širším okolí města dokládají archeologické nálezy již od starší doby kamenné. Hranice byly v minulosti uváděny např. jako Granice, Alba Ecclesia, Weissenkirchen, Weisskirchen, případně Mährische Weisskirchen. Poprvé jsou zmiňovány v listinném falzu z r. 1169, kde jsou spojeny se jménem rajhradského benediktinského mnicha Jurika, který osadu založil. Existenci Hranic tedy předpokládáme asi od konce 12. století.
Od počátku 13. stol. byly majetkem premonstrátů z Hradiska u Olomouce, na město byly povýšeny r. 1276, ale pouze s částí městských práv, ta chybějící získaly až o 16 let později. Od 20. let 15. století Hranice přešly do majetku pánů z Cimburka a od r. 1499 byly v dědičné držbě pánů z Pernštejna. V té době jsou již dobře opevněným hospodářským a správním centrem rozlehlého panství s prosperujícím obchodem a řemesly.
Druhá polovina 16. a počátek 17. stol. přinesly časté střídání majitelů panství, z nichž poslední tři se zasloužili o výstavbu a následné úpravy renesančního zámku. Po porážce stavovského odboje byl poslední majitel panství Václav Mol z Modřelic uvězněn a jeho majetek zabaven a darován olomouckému kardinálovi Františku Dietrichsteinovi. Od té doby se zámek přestal využívat jako sídlo a stal se úředním místem vrchnostenské správy.
Historické jádro města zůstalo zachováno a od r. 1992 je památkovou zónou, od r. 1994 s památkovým ochranným pásmem. Do něj je zařazeno také okolí hřbitovního kostela Narození Panny Marie (zv. Kostelíček) a areál hřbitova, dále radnice s věží ze 16. stol. a barokní kostel Stětí sv. Jana Křtitele na Masarykově náměstí.
Na přelomu 18. a 19. stol. byla v Hranicích vrchnostenská manufaktura na výrobu fajánsové keramiky. Od 50. let 20. století se rozvíjel průmysl, především strojírenský (Sigma) a stavební (cementárna, cihelna) a v souvislosti s tím i bytová výstavba na nových sídlištích.
Město Hranice je také známo svou vojenskou minulostí o níž se můžete více dočíst na http://vojenskaakademiehranice.ic.cz/.
Hranice v posledních letech uzavřely dohodu o spolupráci mezi partnerskými městy Leidschendam-Voorburg (NL), Hlohovec (SR) a Konstancin-Jeziorna (PL). V rámci těchto partnerství vzniká spousta zajímavých kulturních akcí, upevňuje se přátelství mezi obyvateli všech měst a dochází k vzájemnému prolínání kultur. Ze známých osobností v Hranicích působil např. rakouský romanopisec, prozaik a dramatik Robert Musil nebo Josef Heřman Agapit Gallaš, který patří k významným osvíceneckým vzdělancům Moravy. Na vojenské reálce studoval básník Rainer Maria Rilke a chvíli zde pobýval i Bedřich Smetana. Také zpěvák Dalibor Janda je rodákem z Drahotuš, místní části Hranic.
