Historie obce Dlouhá Loučka
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1301. Tehdy byla vedena pod názvem Longa Villa a od roku 1333 se nazývala Luczkou.
Obec má bohatou historii. Starobylá ves, rozprostírající se podél Oslavy, již na konci 14. století dosáhla svojí délkou dnešní velikosti. Od poloviny 13. století probíhal na Uničovsku osídlovací proces vedený snahou nalézt ložiska drahých kovů v jesenickém podhůří. Osídlování bylo vedeno ze dvou míst a dvěma rody. Údolím Oskavy postupoval vstříc Jeseníkům panský rod, známý pod jménem Bludovicové. Druhý proud kolonizace jesenického podhůří vycházel z manského statku olomouckého biskupa Bruna z Huzové.
Vlastníky obce byly významné osobnosti, hodnostáři církevní i světští. K nejvýznamnějším patří především markrabě Jošt Lucemburský, páni ze Sovince a zemský hejtman Hynek st. Bruntálský z Vrbna. Z církevních institucí patřila obec ve svých počátcích olomoucké kapitule a v časovém období přesahujícím dvě stě let řádu německých rytířů coby poslednímu vlastníkovi.
Do života vsi zasáhly nekompromisně husitské války. Páni ze Sovince byli zastoupeni na obou stranách konfliktu a proto vesnice utrpěla škody jak ze strany husitských vojsk, tak biskupských stoupenců. Význam Sovince za husitských válek je možné ukázat na příkladu setkání husitského vojevůdce Prokopa Holého s litevským knížetem Zikmundem Korybutovičem ve věci polsko-táborské spolupráce. Událost se stala v polovině roku 1429 a hostitelem byl Pavel V.
