Historie obce Olšovec
Velký kolononizační ruch probíhající v českých zemích ve 13. a 14. stol. zasáhl silně i území severně a východně od Hranic. K tržní vsi Hranicím a dalším několika vesnicím (Špičky, Bělotín, Polom, Jeseník, Loučky, Na Horách a snad Heřmanice) připisuje se rajhradskému benediktu Juříkovi. Přibývají postupně další osady, tvář krajiny se mění. Pohraniční prales ustupuje napřed z rovinaté části kraje, později kouř vypalovaného lesního porostu prozrazuje jeho ústup i z údolí a strání Oderských vrchů. Místo něj objevují se skupiny dřevěných chalup a kolem nich pole vydávající první úrodu novým osadníkům. V písemných pramenech z 15. a 16. století nacházíme již jména všech dnes stávajících vesnic. Zároveň se dovídáme o našich nám neznámých osadách, které tu též dříve bývaly, během doby však zanikly. V našem kraji to byla Lhota ležící severovýchodně od Hranic, Šovejdy, Lazy u Nejdku, Heltinov, Hilpersdorf (dnešní Hilbrovice u Lipné), Lhota na Odře u Spálová a jmenovaná již ves Na Horách na Hranicku. Některé (jako např. Heltinov) byly později opět obnoveny. Většinou zůstaly pusté a jen jména tratí prozrazují, kde někdy stávaly. V roce 1685 měli na Šovejdech Olšovští 223 staromoravských měřic pole a 24 1/2 fůry sena. V roce 1775 náleží osedlým z Olšovce jen 142 staromor. měřic. Po zániku osady byly v Sovejdském údolí vybudovány dva menší panské rybníky. Dolní se prostíral od cesty vedoucí k Velké severním směrem, druhý byl o něco výše. Všechny práce spojené s chovem ryb byli povinni robotou vykonávat poddaní z Olšovce. Rybníky zanikly koncem 17. století.
Za druhé světové války (1939 - 1945) stala se jižní část Šovejd jedním z mála míst našeho kraje postižených leteckým bombardováním. Dne 13. října 1944 bylo svrženo 16 bomb, které vyhloubily jámy až 15 metrů hluboké. V roce 1539 byl největší vesnicí na panství Bělotín s 57 osedlými, pak následoval Jindřichov s 43 osedlými, Střítež 41 osedlých, Polom 32 osedlých, Olšovec 29 osedlých, Partutovice 28 osedlých, Heřmanice měly 16 osedlých, Nejdek a Blahutovice po 15 osedlých, Dub 14 osedlých, Kozí Loučky 10 osedlých, Polouvsí 11 osedlých. Národnostním složením bylo město Hranice a všechny vesnice české, až na Polom, která měla tehdy víc jak 75 procent Němců, Bělotín 50 procent a Jindřichov 25 procent Němců. Toto poněmčová-ní bylo následkem vylidnění některých obcí, hlavně za česko-uherské války a osazení vesnic novými usedlíky z hornatých oblastí Jeseníků, které válkou neutrpěly. Roku 1547 prodává Jan z Pernštejna hranické panství Václavu Haugvicovi z Biskupic. Vklad hranického panství do zemských desek novému držiteli byl proveden v Olomouci 6. ledna 1548. Jan z Pernštejna zemřel 8. září 1548, Haugvic podržel panství hranické sotva 6 let a již v dubnu r. 1553 je prodal Janu Kropáči z Nevědomí. Jako první ze šlechtických držitelů města usadil se Kropáč s rodinou trvale v Hranicích, kde postavil nový renesanční zámek, jenž byl dokončen r. 1562. Kropáč zavedl v roce 1558 tzv. „Sirotčí registra", kde se zapisovaly převody jednotlivých usedlostí na panství. Z té doby se ta to registra zachovala jen pro dědinu Lhotku. Pro obec Olšovec je důležitým pramenem k poznání převodů usedlostí tzv.„Gruntovní kniha", v níž je nejstarší záznam až z roku 1617. Jako tvrdý hospodář snažil se Kropáč zvýšit důchody poddaných a proto nechal v roce 1569 sepsati nový urbář neboli „Správní registra", kde jsou uvedeny všechny platy odváděné vrchnosti. Platy byly odváděny na dva termíny, a to o sv. Jiřím a o sv. Václavu. Kropáč zajistil všechny práce na panství robotou svých poddaných. Poddaní z Olšovce, Stříteže, Partutovic a Jindřichova byli povinni obdělávat pole panského dvora severně od města (později Horní dvůr), museli zasít, sklízet a svézt obilí do panských stodol, vyvážet hnůj dvakrát do roka, museli stříhat ovce v ovčinci při panském dvoře. Byli taky povinni napouštět a opravovat všechny rybníky na panství, čistit je, lovit ryby a rozvážet je. Ve 12 rybnících na panství bylo chováno 44 000 kaprů a v dalších 26 rybnících chována kapří násada na výrost. Poddaní z Olšovce jsou povinni udržovati dva rybníky na Sovejdech, přiváželi rybí násadu, lovili a v zimním čase prohlubně vysekávali. Tíž lidé olšovští pečují o rybník pstruhový nad podleským mlýnem. Rybník Štandlík udržují poddaní ze Lhotky, Hrabůvky a Velké. Tíž lidé olšovští při potoku Ludina, kteráž teče od Stříteže od louky Ondry Šternberského až po louku, kterou Veličtí a Hrabovští klidí, trávu i otavy sekou, suší a vozí do stodol neb stohů. Konopí všelijaké k močidlu a zase od mo čidla do dvora z těch čtyř dědin lidé, když se jim nařídí odvážeti a přivážeti mají. Každá selka konopí neb lnu dvě kyty zláme a zpotírá a napřede je. Tíž lidé když toho čas jest čeleď svou na zámek k trhání chmele posílají. Každý rolník na panství byl povinen dovézt ročně 10 fůr dřeva k pivovaru nebo do zámku k topení a do dvora k pile 12 klátů, napřed si je však musel narubat a nařezat v lese, kde mu hajný ukázal. Už za Jana z Pernštejna, zejména však za Kropáče začaly pronikat myšlenky německé reformace i do Hranic a okolí. Byli to zejména kněží a učitelé městské školy nasáklí novými myšlenkami na zahraničních školách, kteří šířili luterské a kalvínské zásady, přinášeli je však i obchodníci a vandrovní tovaryši. Kropáč pro povznesení bohoslužeb zřídil r. 1559 při farním kostele literátské bratrstvo, do něhož byli přijímání jen pobožní měštané znalí písma, kteří zaručovali úroveň zpěvu na kůru při bohoslužbách. Značně rozkvétala obec Bratří v Hranicích. Vedle bratrského sboru postavili bratrský dům pro bratrské kněží a jejich čeládku a později i bratrský špitál. V roce 1559 zakoupila obec Bratří za městem kus pole jdoucího ke kostelíku pro bratrský pohřeb a tuto „zahradu mrtvých" rozšiřuje již v roce 1568. Sbor získal bohatými odkazy měštanů - spolubratři peníze i další pozemky.
