Historie obce Praha 5
Centrální částí Prahy 5 je Smíchov, zmiňovaný snad poprvé na konci 13. století ve Zbraslavské kronice v souvislosti s korunovací krále Václava II., kdy byl postaven "mezi vrchem Petřínem a břehem řeky Vltavy ¬ na rovině ploché a krásné" dřevěný palác, ve kterém se konala korunovační hostina. Název Smíchov je pak poprvé použit r. 1406 ve dvorských deskách. Další částí Prahy 5 jsou Košíře, které jsou poprvé zaznamenány k roku 1185. Ve středověku náležely zdejší pozemky církvi a královské komoře. Za císaře Karla IV. tu byly zakládány vinice, které patřily pražským měšťanům. V následujících stoletích náležela tato obec různým šlechtickým rodům a část nejvyššímu purkrabství. Ani Košíře se nevyhnuly válečnému pustošení, při kterém byly v 18. století zničeny téměř všechny vinice. V devatenáctém století začíná narůstat počet obyvatel a také zde vzniká několik továren. V roce 1851 byly Košíře připojeny ke Smíchovu, ale v roce 1859 jsou opět samostatnou obcí, která byla v roce 1896 povýšena na město se znakem a vlastní radnicí, která dodnes stojí na Plzeňské třídě. Ve dvacátém století pokračuje rozvoj obce a narůstá počet obyvatel, kteří nacházejí obživu převážně v sousedním Smíchově.Rozlohou téměř stejné jako Košíře je katastrální území Motol, obyvatel má však daleko méně,¬ necelou čtvrtinu. O Motole se poprvé dozvídáme z listiny Plaského kláštera k roku 1146. Patrně i na tomto území se již od středověku rozkládaly vinice na stráních, zdvíhajících se od Motolského potoka. Od 18. století náležela obec řádu maltézských rytířů. Ani v průběhu 19. a na počátku 20. století nedochází v Motole k výraznému nárůstu počtu obyvatel. Druhým největším katastrálním územím po Smíchovu jsou Hlubočepy zaznamenané již r. 1257, kdy je ves připomínána jako majetek kapituly Vyšehradské a z části kláštera Strahovského. Ve středověku se zde nalézaly tři osady ¬ Hlubočepy a Zlíchov, zmiňovaný poprvé k roku 1222, a Klukovice, o kterých máme zprávu až ze století čtrnáctého. Je známo, že v Hlubočepích a na Zlíchově byla již ve středověku řada vinic a chmelnic. V šestnáctém století koupil Hlubočepy pražský kupec Hanuš Falk, který tu postavil dvůr a tvrz. Po bitvě na Bílé hoře připadly všechny tři obce Pavlu Michnovi z Vacínova, ve století osmnáctém je vlastnili jezuité až do zrušení řádu a pak byly dvory v těchto vesnicích prodány soukromým majitelům. V 19. a na počátku 20. století dochází i zde k výrazným změnám, staví se železnice tzv. Pražský Semmering a také tu vzniká řada továren, v souvislosti s tím vzrostl i počet obyvatel.
