Historie obce Dolce
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1379. Dolce bývaly původně součásti panství hradu Skála, část však byla roku 1379 majetkem Jana Manholta. I po husitských válkách byla ves rozdělena na dva díly, na druhém byl roku 1481 sezením Otík ze Španova. Od této doby zde byly pusté dvory, roku 1545 patřil dvůr pustý k Hradišti a ves pustá k Horšicúm, kterou Jan Horšický vložil roku 1546 do zemských desek. Roku 1554 patřil větší díl Václavu Švihovskěmu z Rýzmberka, který jej postoupil Heraltovi Kavkovi Řičanskému na Měčíně, ten prodal roku 1568 od švihovskěho panství část s pustými Dolci Šebestiánu z Říčan na Přestavlcích. Šebestián prodal roku 1572 tento statek Janovi nejstaršímu Chlumčanskému z Přestavlk a na Újezdě. Jeho vnučky prodaly roku 1613 skalský statek pravděpodobně i s nejmenovanými Dolci Bedřichovi Švihovskému z Rýzmberka, který je držel s manželkou Johankou od roku 1606 spolu se statkem skalským a újezdským od Nebílovských z Drahobuze k Přichovicím. I po třicetileté válce byla ves pustá, v berní rule a tereziánském katastru není proto uvedena. Pusté Dolce byly sjednoceny Henigary po připojeni horšického statku k Příchovicím a na pustině byl vybudován poplužní dvůr. Jako součást příchovického statku přešla pustina roku 1784 k dolnolukavickému panství, jehož péči byla ves na konci 18. stol. obnovena.
Roku 1789 zde bylo 9 domů. V roce 1900 zde bylo 59 čp. a 400 obyvatel, poplužní dvůr dolnolukavického velkostatku, obora s vysokou a myslivna. Vesnice je dnes tvořena nevýrazně utvářenou, z velké části novodobou zástavbou. Pohledově se neuplatňuje ani novogotická čtvercová kaple, skrytá mezi domy při hlavní silnici. Na východním okraji vesnice se ze starší zástavby dochoval roubený dům s bedněným štítem.
