Historie obce Malé Kyšice
V minulosti patřila převážná většina dnešního katastrálního území obce Malé Kyšice ke Křivoklátskému panství, jehož centrum bylo od nepaměti soustředěno na královský hrádek, později hrad, Křivoklát. Spolu s tím, jak hrad měnil majitele, měnily je lesy z blízkého i vzdálenějšího okolí. Starší dějiny obce jsou zahaleny tajemstvím, oporou jsou lidová vyprávění, předávaná z pokolení na pokolení. Když je porovnáme s archivními zápisy, dobereme se k následující rekonstrukci raných dějin obce. V době, kdy Křivoklátské panství bylo zastaveno (1658) Františku Adolfu Schwarzenberkovi, přihnala se (pravděpodobně v roce 1680) vichřice, jež zpustošila okolní bohaté a husté lesy. Lidé, přivedení ke zpracování kalamity, pocházeli ze Sýkořice a z Nezabudic. Po několika desetiletích byla pohroma primitivními prostředky zdolána, a to i za ztížených podmínek, kdy zporážené kmeny stromů často napadl kůrovec. Dřevorubci a uhlíři založili v okolí (dnes již zavezeného) rybníčku na pozdější malokyšické návsi osadu. Stálo zde několik malých chaloupek, postavených z otesaných kmenů, slepených hlínou, díry a spáry byly ucpávány mechem. A snad právě proto se v lidové mluvě Unhošťska dochovalo pro Malé Kyšice dodnes pojmenování "Kyšické Chaloupky" nebo "Na Chaloupkách". Dříví se pálilo v milířích, získané dřevěné uhlí bylo potřebné pro hutnictví a slévárenství. Vždyť pece na výrobu železa ve zdejším kraji známe již z dob Keltů. A tak pořád stavěli uhlíři dříví do pyramid, pohazovali je hlínou, zapalovali a znovu a znovu stoupal zvolna nad lesy těžký šedomodrý dým. Nad Vysokým vrchem se ustavičně objevovala kouřová clona a prostý lid ze vzdálenějšího okolí z toho usuzoval, že jde o doutnající sopku. Obdobné domněnky podporovali později i formani přijíždějící z těchto míst. Přírodní kalamita ve zdejších lesích byla zlikvidována a život "Na Chaloupkách" běžel dál. Dřevorubci i uhlíři se zde usadili na stálo, dřevěné uhlí se pálilo dál, a to i v době (1775), kdy bylo mezi Buštěhradem a Rapicemi nalezeno černé uhlí. Právě konkurence kamenného uhlí, ba dokonce i koksu, později udělala tečku za uhlířským fortelem a za uhlířinou vůbec.
Na oslavu zrušení roboty si Malokyšičští postavili roku 1848 na návsi zděnou kapličku se zavěšeným zvonem, která nahradila dřevěnou, ztrouchnivělou zvonici. Do podstavce je vezděná železná deska s nápisem: "Přišel člowěk na swět, aby hledal to, co zahynulo. Postavil Matěg Šefčík roku 1849".
Malé Kyšice bývaly v minulosti především obcí Šímů. Toto příjmení se zde objevovalo snad v každém stavení. Šímů bývalo v obci tolik, že se navzájem rozlišovali přezdívkami, například: Šíma-Starosta, Šíma-Z hospody, Šíma-Ze statku, Šíma-Američan, Šíma-Verunčinej, Šíma-Železničář, u Šímů-Rudolfů. Zajímavou postavou v obci býval Šíma Tonda-Tulák, který zde snad měl jen domovské právo, jinak se toulal po okolí a živil se, jak se dalo.
Většina obyvatel pracovala ve zdejších lesích, postupně se začínali objevovat první zemědělci, později i malorolníci.
Objev černého uhlí na Kladensku umožnil i nové pracovní příležitosti malokyšickým usedlíkům. Za každého počasí chodili denně 14 kilometrů na šachty a po těžké práci stejně kilometrů zpět z Kübecku, Engerthu nebo dokonce z "Ronnovky", která se vypínala nad bývalou obcí Hnidousy (dnes Švermov - část města Kladna).
Přestože většinu jejich času pohlcovala práce, dokázali si život zpestřit. Na přelomu 19. století existovala v Malých Kyšicích ochotnická společnost, v druhé polovině roku 1910 vznikla Čtenářsko-hospodářská beseda. Kupovala knihy, odebírala časopisy, existoval při ní dramatický odbor, který nacvičoval a hrál divadelní hry. Beseda se rozpadla v roce 1926. Významnou roli míval v obci Sbor dobrovolných hasičů, který byl v Malých Kyšicích zřízen výnosem místodržitelství v květnu 1903. Fyzickou zdatnost si občané udržovali a v tělocviku se zdokonalovali ve dvou tělocvičných jednotách. Od května 1919 podchytila sportovní život Dělnická tělocvičná jednota (DTJ) Malé Kyšice (zanikla v říjnu 1935). Druhou tělocvičnou jednotou byl Sokol, od července 1919. Sokol v Malých Kyšicích zanikl stejně jako v okolních obcích v době okupace, pravděpodobně v říjnu 1941.
V 18. , ale ještě i v 19. století byly Malé Kyšice označovány za samotu. Společně s Dolním a s Horním Bezděkovem tvořily jednu politickou obec s názvem Horní Bezděkov. V Horním Bezděkově měl sídlo starosta a později sem chodily malokyšické děti do školy. V samostatných Malých Kyšicích se konaly volby do obecního zastupitelstva poprvé v roce 1924.
