Historie obce Ostružná
Klíčem k vysvětlení českého jména obce je její německý název. Ten však původně zněl Spaarrenhau ve významu místo, kde se kácely klády. Z původního názvu vzniklo nářeční Spornhau (Sporn- ve významu ostruha) a jeho překladem koncem 19. století dnešní Ostružná. Částí Ostružné je osada a katastrální obec Petříkov (německy Peterswald), které dal jméno její zakladatel Hanuš Petřvaldský. Ostružná byla založena kolštejnskou vrchností v roce 1561. Podle lánového rejstříku zde roku 1677 hospodařilo již 41 usedlíků. Ti si v roce 1794 postavili kostel Tří králů a o rok později při něm byla obnovena fara, zaniklá v 16. století. Školní vyučování v soukromých domech začalo v 18. století, budova školy byla postavena v roce 1800. Petříkov byl založen v roce 1617 a podle lánového rejstříku hospodařilo v osadě v roce 1677 12 zahradníků. Po roce 1848 byly obě vesnice připojeny k staroměstskému soudnímu okresu v šumperském hejtmanství. V Petříkově se začala rozvíjet těžba pyritu (zanikla po první světové válce) a tuhy (s přestávkami pokračovala i v meziválečném období). Ve druhé polovině 19. století zde pracovala jediná výrobna zinkových barev v tehdejším Rakousko-Uhersku. Zdejší rozlehlé lesy byly majetkem kolštejnského velkostatku a v meziválečném období pečoval státní revír o 900 hektarů lesa. Jeho bohatství bylo částečně zpracováváno na pile a výrobnou kartáčových destiček. Mezi dvěma válkami pracovaly v Ostružné také dva mlýny. Pro její rozvoj bylo důležité zřízení železniční stanice na trati z Hanušovic do Frývaldova v roce 1888. V roce 1854 začalo školní vyučování v soukromých domech v Petříkově a v roce 1915 zde byla postavena školní budova. K německým školám v obou vesnicích přibyly po roce 1918 české menšinové školy, ale po roce 1938 byly uzavřeny. Politickému životu v obci dominovaly německá křesťanskosociální a agrární strana, které si své postaveni udržely i před druhou světovou válkou. Po roce 1945 se hospodářsky málo atraktivní obec začala vylidňovat. Na zemědělské půdě od roku 1949 hospodařil staroměstský státní statek. Na druhé straně se v místě zvyšoval turistický ruch a Ramzová (zvláště po vybudování lanovky na Šerák), ale i Petříkov, se staly oblíbenými turistickými a zejména lyžařskými středisky.
