Historie obce Šléglov
Jméno vsi odvozené z německého názvu Schlögelsdorf, odpovídá patrně původnímu zaměstnání zdejších obyvatel. Roztloukávala se zde ruda a také se v blízkosti zlatonosných nalezišť těžilo zlato.
Šléglov je poprvé zmíněn v listině z roku 1325, kdy byl darován pánem Kolštějna cisterciáckému klášteru v Kamenci. V patnáctém století zpustl a byl obnoven opět kolštejnskou vrchností až ve století šestnáctém.
Po roce 1848 byla ves připojena k staroměstskému soudnímu okresu v šumperském hejtmanství. Obyvatelé se živili na chudých horských polích. Část z nich se uplatnila při těžbě tuhy, jež pokračovala ještě v sedmdesátých letech 20. století. V politickém životě zemědělské obce měli rozhodující slovo němečtí agrárníci, a to i před rokem 1938.
Vyučování ve šleglovské škole začalo nouzově již v roce 1820.
Šléglov byl vždy malou horskou vesničkou se stabilním počtem vesměs německého obyvatelstva. V roce 1930 zde žili jen dva Češi. V roce 1945 zanikla nejen škola, ale s odchodem německých obyvatel osiřela i zdejší pole, na nichž začal v roce 1949 hospodařit staroměstský státní statek.
V roce 1953 se Šleglov stal částí sousedních Vikantic a spolu s nimi v roce 1975 částí Branné. V roce 1990 se obě obce od Branné vyčlenily a o dva roky později se Šléglov od Vikantic znovu osamostatnil.
