Historie obce Sedlec
Historie obce Sedlec je od 13. století úzce spojena s vesnicemi Bukovina a Řemešín, když tyto obce byly spojeny v jeden újezd. Proto jsou dějiny těchto obcí společné a připomínají se od roku 1193, kdy Vladyka Humpold z Potvorova daroval Sedlec a dalších několik obcí plaskému klášteru.
Vladyka Humpold z Potvorova, zakladatel tamního románského kostela z roku 1180. V průběhu staletí se v historii obce vystřídali různí majitelé. V roce 1250 ves koupili páni Hrabišíci. Od roku 1281 patřil Sedlec klášteru na Zderaze v Praze. Tento klášter byl založen roku 1190 právě předky Hrabišíků.
Od 15.století patřila Sedlec Kolovratům. Král Zikmund nechal zapsat bratrům Benešovi a Hanušovi z Kolovratu 19 vsí kláštera plaského a Bukovinu, Řemešín, Sedlec a díl Potvorova, vsi kláštera zderazského. Kolovraté si své statky rozdělili. Jmenované vsi připadly Hanušovi k hradu Krašovu. Hanušův vnuk Albrecht prodal roku 1485 hrad Krašov s příslušenstvím Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat. Dále bylo panství prodáno pánům z Landštejna. Zderazský klášter byl spálen roku 1419. Král Ferdinand odevzdal roku 1531 pustý klášter světecké Dorotě z Doupova. Také jí spolu s klášterem udělil právo vymáhat odcizené zboží kláštera. Dorota využila své šance a vyzvala Viléma Svitáka z Landštejna, aby jí Bukovinu, Řemešín, Sedlec a díl Potvorova vrátil. Pán z Lendštejna však výplatu odmítl. Tato záležitost se dostala až před úředníky menšího soudu. Vilém však zemřel. Nakonec se pokusil spor vyřešit všemocný Florián Gryspek z Gryspachu, pán na Kaceřově. Vyprosil si od krále povolení na vyplacení vsí od Vilémovy ženy Kateřiny. Nakonec Kateřina postoupila Gryspechovi Bukovinu, Řemešín a Sedlec ve 400 kopách. Král ihned zajistil Gryspekovi dědičné držení vesnic.
Roku 1623, po bitvě na Bílé hoře a následné konfiskaci majetku, bylo kaceřovské panství, s ním i vsi Bukovina a Řemešín Gryspekům zabaveno a vráceno klášteru plaskému. Však neprávem, neboť tyto vsi k Plasům nikdy nepatřily.
V roce 1539 žilo v Sedlci 8 obyvatel. Havel Levý, Vaněk Bureš, Mika Jakeš, Jan Polívka, Blažek Janský, Vojtěch Prusík, Šimon Brož a Jan Bavor. K roku 1653 je evidováno v Sedlci již 32 obyvatel.
Třicetiletá válka se nevyhnula ani této oblasti. V Bukovině bylo spáleno šest statků, v Řemešíně dva a v Sedlci čtyři statky. Vesnice se dlouho vyrovnávala s následky třicetileté války.
Druhá polovina 19. století a počátek století dvacátého byly v Sedlci ve znamení rozvoje a poklidného života. Docházelo k zakládáním různých spolků a organizací. V roce 1895 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který existuje dodnes. Záznamy o jeho činnosti jsou však zachovány až od 1. června 1929. Ochotnický spolek Kollár byl založen v roce 1931 a svou činnost ukončil po druhé světové válce. Po první světové válce byla v obci založena strana republikánská a malorolnického lidu a sociálně demokratický svaz domkářů. V současnosti zde žádné stranické organizace nejsou.
Sotva se obec vzpamatovala z první války, nastala světová válka druhá. V září byla vyhlášena mobilizace k obraně proti útoku německé říše. Němci zabrali všechny kraje osazené německým obyvatelem. Usedlí Němci se chystali, že všechny Čechy mezi nimi usedlé pozatýkají a potrestají. Seznamy měli připravené předem. Spousta lidí se odstěhovala. Kdo nemohl odejít, byl podroben neustálému dozoru nebo poslán do koncentračního tábora. Za války lidé opět strádali. Jak moc byli všichni rádi, když bylo Německo poraženo! A hrůzná válka tak byla ukončena. Lidé přeživší koncentrační tábory se mohli vrátit konečně domů. Však těsně před osvobozením války prožili místní obyvatelé hrozný den. Dopoledne přijela do vesnice kolona aut plná německých vojáků. Přijeli z Kralovic, kde bylo umístěno Gestapo. Obsadili cesty a celý katastr. Z domů vyháněli muže a řadili je na náves před kapličku. Muže vedle muže. Němci prováděli po obci hlídky s namířenými puškami a hledali podezřelé osoby. Lidé se obávali, že by jejich vesnice Sedlec mohla dopadnout jako Lidice. Jaké měla Sedlec štěstí, když po odchodu vojska lidé zjistili, že se v domě č. 28 ukrýval Žid, který měl velké štěstí, že nebyl nalezen. Utekl do blízkého lesíka Remízku, kde se zahrabal do listí a tvrdil, že po něm vojáci dokonce šlapali, ale nenašli ho. Tak blízko byla Sedlec vzdálena od vymazání z mapy.
Prvním známým obchodníkem s potravinami v Sedlci byl v roce 1926 pan J Urban z Přehořova, který měl prodejnu v domku č.p. 1 majetkem Jakuba Beneše. Jeho obchodování bylo nevalné úrovně a proto zkrachoval. Zbytek zboží byl prodán ve dražbě.
Brzy po válce se život v Sedlci uklidnil a vše se obracelo k lepšímu. Lidé se s radostí pustili do práce a budování nové republiky, aby napravili, co bylo za 5 let války zanedbáno. 25. února 1948 se zmocnila vlády komunistická moc. Rolníci v obci dlouho odolávali nátlaku komunistických orgánů pro založení JZD. Došlo ale k zatčení a vystěhování dvou rolníků a tím i ke zlomení odporu a JZD bylo založeno 15.3. 1953. Od 1.1. 1974 došlo ke sloučení družstev Bílov, Potvorov, Sedlec, Vysoká Libyně, Bukovina, Trojany a Řemešín v nový ekonomický celek s názvem " Jednotné zemědělské družstvo Bílov".
17. listopadu 1989 došlo k sametové revoluci. Odpor všeho lidu k totalitnímu režimu byl velmi silný. Občanské fórum se v Sedlci prosazovalo daleko pomaleji než ve velkých městech. Začít se chovat zcela svobodně bylo pro vesnického člověka mnohem těžší, než ve velkém městě. Ve dnech 8. a 9. června 1990 byly provedeny svobodné volby, které proběhly společně v okrsku Bílov. 53% voličů se vyslovilo pro Občanské fórum. Volby do samostatného Obecního úřadu v Sedlci proběhly dne 6.3. 1993. Voleb se zúčastnilo 85 občanů. Karel Šilhan byl zvolen starostou. O dva roky později proběhly již druhé komunální volby do obecního zastupitelstva. Karla Šilhana vystřídala Irena Kutějová.
Do 21.8. 1991, kdy vypršel termín na předložení návrhu obcí Bílovska na osamostatnění. Do majetku obcí přešly lesy, pole, rybníky, louky a stavby, které obce vlastnily k 31.12. 1949 a s nimiž již dříve hospodařily národní výbory i obce po 23.11. 1990. Od roku 1993 je ves Sedlec opět samostatnou obcí.
