Historie obce Horní Studénky
Rok založení obce se dosud přesně určit nepodařilo. Roku 1353 zde obec však už byla a od tohoto roku se dají sledovat i její šlechtičtí majitelé.
Nejstarší rody: Rod Minářů (původně Mlynářů) hospodařil na čísle 36 od r. 1592. Byl to rod tak rozšířený, že se od sebe dodnes rozeznávají přezdívkami: Kótné, Vondřík, Dobís, Kořínek, Kolář atd. Rod Rýznarů - jméno je odvozené snad z německého die Riese, což by ukazovalo na jejich původní zaměstnání - stahování klád ze svahů k cestám. Roku 1601 se zde tak jmenoval konšel Michal. I Rýznarové mají mnoho přezdívek: Albert, Šnajdr, Vilhémů, Felixů, Vojáček, Borfus atd. Dále rody Švédů (asi 30 let před třicetiletou válkou na čísle 24), Koutných (ve 20. letech 17. století na čísle 34), Koubků (od r. 1705 na čísle 54).
Kostel původně mariánský, v 16. století českobratrský, později zasvěcený sv. Leonardovi, ochránci dobytka a vězňů, musel být postaven brzy po založení obce, protože už roku 1481 zde na žádost pana Dalčického z Dalčic povolil biskup Jan z Varadína samostatnou duchovní správu. Kostel v dnešní podobě byl postaven v r. 1666. Ze starého kostela byl na věž nového zavěšen zvon s letopočtem 1568. Zvon byl za 1. světové války zrekvirován.
Vznik pouti a úcty k sv. leonardovi vysvětluje okolnost, že v tomto kraji byl dobytek hlavním živitelem obyvatel. O pouti sem chodilo tisíce lidí. Roku 1941 se tu sešlo tolik lidí, že Regierungspresident dr. Zippelius z Opavy hlásil pouť říšskému místodržiteli Henleinovi jako demonstraci pod církevním pláštíkem, načež bylo konání pouti zakázáno. O pouti je zmínka již v gruntovní knize z roku 1620.
Konventy byly postaveny asi v r. 1734 na ochranu poutníků před nepohodou.
Škola byla v Horních Studénkách už před rokem 1786. V roce 1908 byla otevřena dnešní škola, postavená za 18000 korun.
Po napoleonských válkách v roce 1814 postavila obec proti zadnímu vchodu do kostela kříž s nápisem: "Tento kříž obětován jest Pánu od celé obce Studýnské po ukončené dvacetileté francouzské vojně, která skrz jejich Rebeli a jejich krále zabití začala, že Francouzi, Rakousi, Prajzli a Rusi zmáhati a dvakrát ve Vídni a dvakrát v Perlíně až do Moskavy přišli však nazpátek skrze Rusy spolu Rakušani a Prajzli až do Paříže zahnáni a tam pokoj ujednani byl, kde Napolion Bonaparte před tím ve Francouzích za císaře vyzdvižen, zas skrz ten pokoj z trůnu zhozen a na ostrov Elbu od vítězů pod vartu Angličanům oddán byl. V ten čas též slavně posvěcen skrze zdejšího velebnýho Pána správce duchovního Augustýna Beinhaura. Dne 31. juli 1814."
Do 1. světové války byl ještě roku 1894 založen Sbor dobrovolných hasičů, 1903-1905 se stavěla silnice ze Štítů ke kostelu, 1911 silnice do Svébohova. Roku 1897 byly v obci 2 bicykly, v roce 1912 první motocykl, na němž se jeho majitel téhož roku zabil.
První světová válka si vyžádala 25 obětí. Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce z roku 1932 umístěné v konventách.
Po 1. světové válce byl roku 1919 založen Sokol, 1922-23 se stavěla silnice ke Zborovu a obecní cesta ke kostelu, 1929 autobusové spojení se Zábřehem přes Kláštěrec.
Okupace přišla v neděli 9. října 1938 kolem 9. hodiny dopoledne. Za války zde působila partyzánská jednotka "Vítězná". Osvobození přišlo 8. května 1945 ve 23 hodin 25 minut.
