Historie obce Míškovice
Historický vývoj Míškovic je těsně spjat s Holešovem a holešovským panstvím. Poprvé se Míškovice připomínají v roce 1397 (Nyezkowicze). Tehdy ves náležela pánům ze Šternberka a byla součástí količínského panství. Roku 1397 ji vložili Petr z Kravař a Markvart ze Šternberka ještě s jinými vesnicemi bratřím Zdeňkovi a Ješkovi ze Šternberka.
Nějakou dobu držel Míškovice Hanuš z Milčan, když byl roku 1407 zveden na majetek Ješkův. V den sv. Petra bylo přiděleno a přihádáno témuž Hanušovi na zboží Ješkové v Míškovicích (na 18 lánech, 2 krčmách a 2 podsedících) 230 hřiven. Z obyvatel se jmenovali Mikeš, Vach, Pech a Smolík. Roku 1409 zapsal pan Hanuš manželce své Dorotě na 8 lánech tamtéž 10 hřiven roční činže ve 100 hřivnách věna, převeda ji z jejího věna vtěleného dříve na Dražejovicích (zaniklé vsi u Holešova). Roku 1416 převedl ji opět z věna toho na Topolany, zaspav jí tam na zpupném dvoře 10 kop grošů ročního důchodu. Roku 1408 žaloval Hanuš souseda svého Jana ze Šumvaldu jinak ze Štulbachu, že lidé jeho malenovští pobrali chudým jeho lidem v Míškovicích, co měli, a tak jim učinili škody na 350 hřiven. Hanuš prodal však Míškovice roku 1412 Albertovi ze Šternberka a z Lukova. Od roku 1480 byly Míškovice trvale při Holešově (v.t.).
Ze 40 domů před třicetiletou válkou zůstalo roku 1673 osedlých jen 18 s 722 měřicemi polí (7 lánů po 76 měřicích, 2 ¾ lánu po 57 měřicích, ½ lánu, ¼ lánu a 7 domků bez polí). Devět domů zůstalo od třicetileté války půstých, 13 po roce 1656, kdy hospodáři utíkali z domů. Roku 1749 patřilo poddaným 1591 měřic polí, 45 a 5/8 měřic pustin, 14 a 3/8 měřice zahrad a luk na 28 a 1/3 vozu sena. Roku 1834 zde bylo 58 domů, v nichž žilo 333 obyvatel, roku 1900 - 89 domů s 576 obyvateli a v roce 1921 95 domů s 541 obyvatelem, z nichž 539 bylo Čechů a 2 Němci - 540 katolíků a 1 bez vyznání.
Do zrušení roboty v roce 1848 vedl obecní záležitosti fojt (rychtář) stanovený vrchností. Po tomto roce to byl starosta s radními, volenými z obecního výboru. Fojt býval dříve prvou osobou a jmenován byl obyčejně z nejzámožnějších občanů. Jeho usedlost se nazývala fojtstvím a v purkrechtních knihách mu byly vyhrazeny první listy. Byl zástupcem vrchnosti, neplatil vchnostenské činže, ale měl povinnost odvádět kontribuci (říšské dávky), zemskou daň a robotní činži jako ostatní poddaní. Fojt mohl být zbaven svého úřadu, pokud si řádně neplnil své fojtské povinnosti. Na holešovském panství bývali fojti „neproměnitelní", tj. hodnost i statek bývaly dědičné. Kdo koupil fojtství, stal se tím i fojtem. Přešlo-li fojtství na nástupce právem dědickým, měl platit do důchodu „laudemium", tj. 6% z kupní ceny. Znamením vlastními obecní správy byla obecní pečeť.
