Historie obce Skorošice
Český název je nesporně spojen s osobním jménem lokátora Skoroše, který je doložen jako zakladatel Skorošic a také Kolnovic. Šlo tedy zřejmě o slovanský původ, protože tomu napovídalo i původní německé označení Scoronsdorph, z kterého se nakonec vyvinul název Gurschdorf. V minulosti byly rozlišovány Dolní a Horní Skorošice se samostatnými katastry, přičemž do prvního náležela také osada Sedm Lánů (též Sedmlánů, německy Siebenhuben) a do druhé zase osada Kamenné (dříve též Kamenička, Steingrund, na novějších mapách též Kamenná). Jméno zakladatele vsi Skoroše se objevuje v listinách již v letech 1268 a 1271, ale existence stejnojmenné lokality je doložena až na začátku 14. století (datování k roku 1290 je problematické). Byla to ves dost velká, měla celkem 60 lánů, a byla tu také postavena drobná fortifikace, kostel a ještě snad i tvrz nad údolím Skorošického potoka. Skorošice tehdy patřily ke hradu Frýdberku a těžily z výhodné polohy při obchodní cestě od tohoto střediska do Kladska. Když byl frýdberský hrad roku 1358 vykoupen vratislavskými biskupy, dostaly se do tohoto poddanského svazku i Skorošice; vedle toho však patřil značný majetek také ke zdejšímu fojtství. V 15. století ves částečně zpustla. V následujícím období se tu objevuje sklárna, s níž byl také spojen svobodný statek, ale ten byl již koncem 16. století rozparcelován. Parcelací dalšího dvora vznikla kolem roku 1565 osada Sedm Lánů. Tehdy byly také rozlišovány Dolní a Horní Skorošice. Zdejší fara měla počátkem 17. století největší obvod na Frývaldovsku, patřily k ní i Frýdberk, Zighartice, Serksdorf a Vlčice. Škola je zde doložena již od konce 16. století, ale existovala asi ještě dříve. Za třicetileté války byla tato největší vesnice na frýdberském panství velmi postižena pleněním vojsk, ohněm i morem. Potom se opět začala rozrůstat, zejména na jihu v Horních Skorošicích a po roce 1690 v nově vzniklé osadě Kamenné, i když usedlíci museli bojovat o každou skývu chleba s nepřízní přírody. V první polovině 19. století patřily Skorošice nejen k největším vsím na Frývaldovsku, ale také k nejvýznamnějším střediskům přadláctví a obchodu s přízí; v tomto obchodě vynikla hlavně rodina Latzelů. Bylo tu dokonce až šest potašoven, velké bělidlo, také několik mlýnů, pila a olejna. Kostel i s farou musely být po požáru roku 1833 postaveny znovu; kostel sv. Martina byl dokončen až v roce 1844. Po skončení feudálních pořádků se Skorošice dostaly do obvodu soudního okresu Vidnava v politickém okrese Frývaldov. Těžké podmínky pro obživu, zůstaly. Přadláctví ustupovalo do pozadí, i když několik textilních dílen či domáckých výrob se udrželo až do období první republiky. Rozvoj kamenického průmyslu na Frýdbersku se dotkl této obce jenom částečně tím, že si zde několik firem z jiných míst otevřelo lomy na žulu. Z bohatství lesů těžil pilařský průmysl.
