Historie obce Řenče
První zmínka o vsi je v berním rejstříku z roku 1379. Tehdy zde měli dvory Blahoslav, Havel a Litold. Roku 1412 je pravděpodobně již na zdejší tvrzi připomínán Zdeněk z Řeneč, jehož potomci Lvík a Suda vytvořili dvě větve rodu, na Lukavici a na Řenčích. Na přelomu 15. a 16. stol. byl známou postavou Petr Suda z Řeneč, "všech zlodějů mistr a kníže". Své výpravy podnikal z Janovic poté, co před rokem 1520 Řenče prodal Janovi Markvartovi z Hrádku, hejtmanu kraje Plzeňského. Ke statku vedle tvrze, poplužního dvora a vsi patřili okolní vsi Plevňov, Osek, Knihy, částí Libákovic, pustých Hájů a Lhotky. Tvrz byla v této době renesančně přestavěna. V majetku Lubských zůstal statek až do roku 1623, kdy jej zakoupil císařský důstojník Jan Filip Krac ze Šarfenštejna. Ten byl pro zradu císaře odsouzen ke ztrátě hrdla a statků. Konfiskovaný statek byl Albrechtem z Valdštejna postoupen hraběti Thunovi, ale po Valdštejnově smrti opět připadl královské komoře na kryti pohledávek po Kracovi. Řenče se tak dostaly zpět Loubským z Lub. Spolu s Lukavicí byly roku 1662 znovu z rozhodnutí prokuratury zabaveny a císařem Leopoldem darovány Františku hraběti z Harachu, který sloučil statek s Dolní Lukavici. V polovině 18. stol. byl přestavěn hospodářský dvůr a z tvrze udělána sýpka. Kostel sv. Cyrila a Metoděje byl vystavěn 1868-1878 nákladem obce.
