Historie obce Stará Červená Voda
Český i německý název Červené Vody (Rothwasser) vznikl stejně jako u Černé či Bílé Vody od barvy toku či dna zdejšího potoka. Přívlastky Stará, Nová a Dolní vznikly postupně, ale byly použity úředně až od 18. století k odlišení jednotlivých částí a osad. Celá administrativně správní jednotka se po roce 1848 skládala z několika katastrálních obcí a osad. První katastrální i sídlištní jednotku tvořila Stará Červená Voda, druhou Nová Červená Voda a třetí Dolní Červená Voda s osadou Johanka a dalšími třemi osadami Vidnavské Fojtství, Nová Malá Kraš a Stachlovice, které však byly v roce 1924 připojeny k Vidnavě a jejich osudy jsou uvedeny u tohoto města. Z celé skupiny vsi a osad je nejstarší dnešní Stará Červená Voda, zvaná původně jenom Červená Voda. Objevuje se sice v listině pro vidnavského fojta z roku 1291, ale ta potvrzovala stav asi o čtvrt století předtím. Ves patřila již tehdy k největším v okolí. Měla totiž k dispozici 60 lánů, ale ty se zřejmě nepodařilo zcela osadit kolonisty, protože začátkem 15. století byla polovina vsi označována jako pustá. V té době se v okolí údajně dobývalo stříbro. Ves patřila k biskupskému hradu Kaltenštejn a po jeho zániku k Otmuchovu a nakonec k Frýdberku. Postupně bylo kolonizováno i zalesněné okolí a před rokem 1560 byla vysazena nová část vsi, která byla vratislavskými biskupy označena jako Nová Červená Voda. Fara a kostel patřily podle tradice k nejstarším v kraji. Majetek červenovodského fojtství často střídal majitele a také se postupem doby rozdělil na několik částí. Jeden díl vsi s Horním dvorem a fojtstvím v Nové Červené Vodě získala roku 1625 nedlouho předtím založená jezuitská kolej z Nisy, kdežto druhá část s Dolním dvorem a fojtstvím v Malé Kraši i nadále střídala držitele. Nejvíce poddaných ovšem náleželo vratislavskému biskupství. Rok 1848 přinesl nejen nové správní struktury a začlenění Staré Červené Vody do obvodu okresního soudu ve Vidnavě a okresního hejtmanství ve Frývaldově, ale také změny v zemědělství a průmyslu. Pro zdejší kraj typický rozvoj kamenictví zasahoval do areálu Staré Červené Vody spíše svým okrajovým pásmem, ale i tak zde bylo otevřeno několik kamenolomů a objevily se i některé kamenické dílny. Právě v Nové Červené Vodě začal roku 1840 V. Nikisch odstraňovat z polí za úplatu balvany, což byl vlastně jakýsi zárodek pozdějšího rozmachu dobývání a opracování kamene na Frývaldovsku. Pokračovala také těžba kaolínu v Dolní Červené Vodě, který byl dodáván vidnavské továrně na šamotové výrobky. Další průmyslové podniky patřily ke zdejšímu velkostatku, ale z nich některé postupně zanikly, zejména pivovar. Statek převzal po roce 1867 od hrabat Šternberků rod Latzelů, který jej pak vlastnil až do roku 1945; vzhledem k nevelké rozloze kolem 350 hektarů zůstal téměř nedotčen pozemkovou reformou po roce 1918. Jistým specifikem obce byl rozsáhlý chov včel.
