Historie obce Krnov
První zmínka o Krnovu pochází ze 13. století, přesněji z roku 1240.
Město Krnov se vyvíjelo postupně. O této skutečnosti vypovídají písemné doklady, které vzpomínají újezd a později v 2. pol. 13. stol již město se slovanským názvem Kyrnow a později s názvem německým Jägendorf. O postupném vývoji vypovídá i nepravidelný půdorys historického jádra a síť původních ulic. Toto uspořádání se neměnilo do 2. pol. 19. stol., neboť město bylo obehnáno hradbami, jejichž pozůstatky jsou patrné v torzu i dnes. Do města vedly tři brány, které odpovídaly důležitým cestám, které tudy procházely. Krnov byl křižovatkou obchodních cest ve směru Opava, Bruntál - Olomouc a směrem severním na Hlubčice (Glubczyce, dnes PL). Základní formování města bylo ukončeno již ve 13. století.
Město vzkvétalo díky obchodu a rozvinutému soukenictví.
Rozdělením Opavského knížectví v roce 1377 vzniklo samostatné Krnovské knížectví se svými správními institucemi a orgány.
V roce 1523 bylo knížectví prodáno markrabímu Georgovi Hohenzollernovi z Ansbachu, Hohenzollernové vystavěli v Krnově zámek, který je významnou dominantou centra města. Posledním Hohenzollernem na krnovském panství byl Jan Jiří Krnovský, vrchní velitel vojsk Friedricha Falckého. Za své protivení císaři byl mu zkonfiskován majetek a novým majitelem Krnovska se stal Karel z Lichtensteina. Osudy tohoto rodu jsou spojeny s Krnovem až do r. 1945.
Zásadním způsobem ovlivnily vývoj města války mezi Rakouskem a Pruskem. Mír z roku 1742 znamenal rozdělení území a ztrátu historicky vytvářených hospodářských vazeb. Odtrženo bylo celé Hlubčicko (dnes PL), Krnov se stal hraničním městem a ekonomické zájmy krnovských se musely přeorientovat ze Slezska na Moravu a Rakousko.
Svou středověkou tvářnost a uzavřenost ztratilo město s industrializací ve 2. pol. 19. stol. Po zboření městských hradeb vyrostly na takto uvolněných pozemcích továrny zaměřené především na textilní produkci, později se k nim přidala také strojírenská výroba (textilní stroje, železniční dílny). Od 70. let 19. století je s Krnovem spojena významná tradice varhanářské výroby Továrny bratří Riegrů. K modernizaci města přispěla také železnice, první vlak projel Krnovem v roce 1872. Z Krnova jezdily vlaky do Opavy, Olomouce, Hlucholaz (PL) a Hlubčic (PL), uvažovalo se o výstavbě trati do Ratiboři.
Během krátkého období 1869 - 1910 se počet obyvatel Krnova zdvojnásobil. Vedle industriálních objektů, vznikly v tomto období nové ulice a náměstí, veřejné objekty, na rekonstrukcích a stavbách továrnických vil se podíleli významní architekti Rakousko-Uherska i Německa.
Do podoby města Krnova a života jeho obyvatel tragicky zasáhla 2. světová válka. Město vzniklo kolonizací a většina jeho obyvatel se také ve 30. letech 20. století hlásila k německé národnosti. Počátkem roku 1945 byl Krnov vážně poškozen bombardováním spojeneckých vojsk, při poválečném odstraňování trosek zanikly celé ulice v historickém centru. Němečtí obyvatelé byli vysídleni a příchod nového obyvatelstva z různých koutů Československa znamenal ztrátu tradic území. Obraz města byl výrazně poškozen také odstraněním hodnotných historických staveb v 70. a 80. letech 20. století.
