Historie obce Chvalnov-Lísky
První písemné zmínky o Chvalnovu spadají do roku 1382, kdy se připomíná Starý a Nový Chvalnov, ale po roce 1386 a 1400 se píše jen o jediném Chvalnovu. Dnes již těžko můžeme říci, zda jeden zanikl, anebo oba ležely tak blízko sebe, že splynuly v obec jedinou.
Archeologické nálezy však potvrzují, že katastr chvalnovský byl osídlen již v daleko dřívějších dobách. V roce 1895 byla nalezena při stavbě školy rozbitá hliněná nádoba a mnoho dalších střepů. V roce 1933 poblíž Prusinovky u kamenolomu byly objeveny kostrové hroby a v jednom z nich nalezen denár Oldřicha Brněnského (1092-1097, 1099-1115). Tyto nálezy potvrzují i lidové pověsti, že Chvalnov stojí již na třetím místě a že obec stávala původně poblíž lesa.
Název obce je odvozen od osobního jména Chval nebo Chvalen a písemně je doloženo, že ještě v roce 1397 se psala Chvalenov.
V roce 1382 oba Chvalnovy náležely Hartlebu z Kunkovic, který pocházel z rodu Zástřizlů. Majitelé z Kunkovic a Zástřizel se střídali ve vlastnictví obce až do roku 1490, kdy byla obec připojena k panství litenčickému. V roce 1568 přešel Chvalnov spolu s Litenčicemi do vlastnictví uherského šlechtice a horlivého katolíka Gabriela Meylatha, dědičného pána země Fagaroš. Po něm se vystřídala řada majitelů, až v roce 1667 koupil Chvalnov Melichar Ledenický z Ledenic, který jej téhož roku prodává Petru Ignáci, svobodnému pánu Stomm, vyslanci u císařského dvora ve Vídni. Jeho nejstarší syn Jan František Hannibal, svobodný pán Stomm v roce 1697 kupuje Litenčice a Chvalnov je opět po 130 letech součástí panství litenčického.
Třicetiletá válka zle postihla celou obec, což potvrzují záznamy o počtu obyvatelstva v obci. Před válkou třicetiletou bylo ve Chvalnově 31 poddanských domů, mimo pamský dům, šenk, dvůr, ovčín a tři mlýny. V r.1670 je v obci jen 10 obydlených domů a 21 pustých. O rok později se také připomíná panský pivovar a palírna kořalky.
O tvrzi a panském dvoru se píše již v roce 1627, tvrz však byla v roce 1709 spálena, obnovena již nebyla a později zanikly i její sutiny.
Po třicetileté válce počaly se zavádět pečetě ve venkovských obcích, které jim udělovala vrchnost. Melichar Ledenický z Ledenic měl ve znaku lva sedícího na štítě se slonem.
Pravděpodobně od tohoto znaku byla odvozena pečeť chvalnovská, která mino vzpřímeného lva držícího lili, obsahuje nápis se jménem obce a letopočet 1668. Vyobrazení na pečetích byla odvozována od charakteru obcí, zaměstnání lidí nebo charakterových vlastností, typických pro obyvatele obce. Proto lze usuzovat, že lev na chvalnovské pečeti není nádodným znakem, ale vyjadřuje charakter obyvatel statečných, rázovitých a odvážných.
Fara se písemně připomíná v roce 1389 a v roce 1400, chvalnovský kostel měl v té době tři zvony.
V roce 1712 je prodán Chvalnov spolu s Litenčicemi Františku Vilémovi, svobodnému pánu z Thonsern. V době, kdy vlastnil Chvalnov jeho syn František Josef Filip Antonín Felix, byl v roce 1763 vystavěn nynější kostel, v němž v roce 1767 namaloval tři vzácné obrazy František Antonín Sebastini, rodák kojetínský.
V roce 1778 přechází panství do rukou Františka Podstatského z Prusinovic s podmínkou, že ke svému jménu bude dědičně připojovat jméno Thonsern.
V roce 1881 byl obci velký požár, při kterém vyhořela téměř polovina obce. Ještě se nezacelila rána z této katastrofy a již příštího roku 1882 vypukl v obci požár nový, který opět pohltil několik stavení. Protože se při hašení v obci používalo jen kbelíků, případně jen malé dvoupákové ruční stříkačky z panského dvora, urychlily tyto požární katastrofy zřízení požárního sboru, který byl založen v roce 1898.
