Historie obce Lomnice
První písemná zmínka o Lomnici se objevuje ve 12. století na listině v zemských deskách, v níž urozený Tas, syn Vznaty z Lomnice, svědčí na prodejní smlouvě Artleba z Deblína. Lomnice však byla s největší pravděpodobností kolonizována už krátce po roce 1200. Roku 1407 byl poprvé písemně doložen lomnický kostel svatého Jana Křitele a svatého Víta; osada pod hradem nazývána jako Podhradí. V roce 1683 Lomnici zdědil Karel starší ze Žerotína, moravský zemský hejtman, politik, intelektuál, ochránce Jednoty bratrské a jedna z čelných osobností moravských dějin 16. a 17. století. Roku 1622 lomnické panství ohodnocené konfiskační komisí na 40 000 zlatých zakoupil prezident dvorské komory a oblíbenec císaře Ferdinanda II. hrabě Seifried Kryštof Breuner. V neklidných dobách tatarského vpádu zdědil lomnické panství hejtman brněnského kraje hrabě František Gabriel Serényi. Během jeho vlády prošla Lomnice výraznými proměnami. Kromě reorganizace vrchnostenského hospodářství a rozsáhlých přestaveb renesančního zámku zde byl položen plánovaný urbanistický koncept městečka podle plánů císařského architekta Giovanniho Pietra Tencally. Kolem pravoúhlého náměstí vyrostl rozsáhlý kostel, nová radnice a vrchnostenské budovy.
Dne 17. června 1809 přitáhlo do Lomnice několik francouzských pluků pod vedením oblíbeného Napoleonova maršála Louise-Nicolase Davouta, které zde kvartýrovali až do začátku listopadu. V roce 1852 byla vytvořena a na průčelí vrchnostenského pivovaru osazena socha Gambrina, jedno z nejvýznamnějších děl předního moravského sochaře Josefa Břenka.
Začátek 1. světové války přinesl do Lomnice mnoho materiální strádání a odvod několika desítek místních mužů na frontu.
Dne 9. května 1945 byla po nevelkém německém odporu osvobozena Lomnice Rudou armádou.
Po „únorovém převratu" se v Lomnici dostala k moci komunistická strana.
Dne 12. prosince 1989 se uskutečnilo první setkání místní organizace OF s občany, čímž byla odstartována nová etapa demokratického vývoje našeho státu v Lomnici.
