Historie obce Černousy
Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1385, kdy je zmiňován místní šlechtic Heynecke z Černous. Obec byla po dlouhá léta v držení různých rodů drobné venkovské šlechty - postupně se zde vystřídali: Rackwitzové, Kottwitzové, Gersdorfové, Miltitzové a Shweinichenové. V letech 1663-1664 panství odkoupili Gallasové. V té době, po třicetileté válce, žilo v obci 39 osob. Pro obec byl katastrofou požár roku 1671 a protireformační akce z roku 1677, kdy misionáři a vojáci zde žijící vesničany uvěznili. Obyvatelé sice tehdy naoko katolickou víru přijali, po osmi dnech ale uprchli do Lužice. I přesto se obec vzpamatovala a roku 1790 v ní bylo 32 usedlostí, jejichž obyvatelé převážně pracovali na poplužním dvoře Clam-Gallasů.
Po celou tuto dobu byly Černousy ve stínu blízké obce Ves, dokonce neměly ani vlastní kostel a školu. Situace se změnila až v poslední čtvrtině 19. století, kdy se po otevření železniční trati spojující Frýdlant a Zhořelec staly Černousy poslední stanicí na české straně a logickým dopravním centrem pro celé okolí. Kvůli dopravním možnostem se zde také rozšířil dřevozpracující průmysl. Vrcholu dosáhla mezistátní přeprava v roce 1950, kdy po trati projížděl nákladní vlak téměř každé dvě hodiny.
V obci byl poplužní dvůr, mlýn s lisovnou lněného oleje a cihelna. Charakter příhraničí dokládala i existence oddělení finanční stráže. Obyvatelstvo se živilo především zemědělstvím nebo docházelo do okolních továren.
Ve spisech je místní část Ves připomínána již v roce 1306 a existuje i český zápis z roku 1543. Původní slovanská obec, osídlená znovu podle německého práva, byla nazvána "Wiese", což znamená louku. Byl to opravdu výstižný název vyjadřující polohu v údolí Smědé. Svými 209 m nadmořské výšky se řadí k nejníže položeným místům v této oblasti.
Školu zde založil v roce 1616 leník Kryštof von Spiller. Docházeli sem děti ze Vsi, Černous, Boleslavi a Ostrožna (Ostritz). Roku 1829 byla postavena vlastní školní budova, když předtím bývala škola po obytných domech.
