Historie obce Chocenice
Chocenice jsou zmiňovány již v roce 1115 v zakládací listině kladrubského kláštera. Později se staly majetkem Šternberků a to až do roku 1561, kdy je Zdeněk ze Šternberka prodal Jiříkovi Kokořovcovi z Kokořova na Šťáhlavech. Přesné datum vzniku obce Chocenice není, jak je ostatně celkem běžné, známo. Panují dohady, že jistý Chocan s rodinou přišel do zdejší krajiny už někdy na počátku 11.století. Usadil se zde, vymýtil les a vzdělal pole.
První dochovanou písemnou zmínkou je zápis ze zakládací listiny kladrubského kláštera z roku 1115. Před husitskými válkami náležely Chocenice k cisterciáckému klášteru u Nepomuka (dnešní obec Klášter). Kolem roku 1560 byly prodány Jiříkovi Kokořovcovi z Kokořova, mezi lety 1605-1615 sem přesídlil jeho vnuk Kryštof a vystavěl si zde nové sídlo (tvrz) s vrchnostenským dvorem, ovčín a pivovar (později lihovar). Roku 1650 je panství prodáno Janu Václavu Kocovi z Dobrše a jeho manželce, která panství později zdědila. Poté Chocenice často střídaly majitele. Roku 1729 je Sinzendorfy dokončena přestavba tvrze na barokní zámek, který tu stojí dodnes. V polovině 18. století byly Chocenice zkrášleny pískovcovými barokními sochami světců, z nichž se dochovaly dvě - sochy sv. Vojtěcha a Jana Nepomuckého.
Kolem roku 1790 vznikla na skalnatém ostrohu u hráze rybníka barokní (tzv. kontribuční) sýpka, která sloužila lidem v dobách nedostatku. Roku 1868 je postavena obecná škola a roku 1895 pseudorománská kaple Panny Marie. V letech 1903-1927 byla v zámku umístěna jedna ze tříd obecné školy, zámek byl pak prodán Feriálním osadám v Plzni, které organizovaly prázdninové pobyty pro děti. Zámek byl opraven a pojmenován Skupovou ozdravovnou pro plzeňské děti. Po dobu 2. sv. války zde měla sídlo četnická stanice. V létech 1946 až 1979 byla budova využívána jako škola, v současné době je zámek prázdný.
Historie Chocenic byla pohnutá, protože ležely na frekventované trase, kudy táhla všechna válčící vojska. Jestliže táhla od Nepomuka, naskytl se jim pohled charakterizující českou krajinu dle klasika Františka Nepila: "Česká krajina se skládá z rybníků, topolových alejí a Janů Nepomuckých". Tento pohled je stejný i po staletích.
