Historie obce Žitenice
Důkazem předhistorického osídlení je nález popelnic na silnici ke Skalici. Jméno obce (Sitínicích, Sytennicich) objevuje se poprvé v listině Spytihněva II. z r.1057 (Bacuca vinitor cum terra Na Boste Mach carpentarius). V té době bylo pěstováno vino, včelařství a chov koni. Celou ostatní ves daroval r. 1068 Vratislav II. nově založené kapitule na Vyšehradě. Do r. 1285 byl majetek tento společný proboštovi a kapitule; v tom roce probošt Petr postoupil svůj dil kapitule, obdržev za to díl její na cle Prachatickém. Kapitula statek pronajímala. Dne 4. července 1410 zapsal král Václav IV. zboží to Haškovi z Robce za 500 kop grošů českých. Zástava tato přešla později na Jakoubka z Vřesovic, který ji ještě v roce 1454 držel. Když r. 1421 Žižka při tažení z Kalicha k Litoměřícům Žitenic dobyl, daroval je Michalu Koudelovi, který je však jen kratičko držel a po nich též pán na Žitenicícich se psal. Král Vladislav r. 1491 potvrdil Žitenice Janovi z Roupova a jeho synům; po nich měl je vnuk Janův Petr, jemuž král Ferdinand na tvrzi žitenické 1540 peníze připsal. Ten patrně zastavil zboží to Jindřichu Brozanskému z Vřesovic, který se r. 1555 v jeho drženi nacházel. Synové Petrovi Václav a Jan měli s ním soudy, kterými r. 1560 jim Žitenice byly přiřčeny. Václav seděl potom na mlýně a Jan na tvrzi. Václav byl povahy prudké, při jeho smrti (1578) poznamenal městský písař Litoměřic: "Těšte se. Lépe, než aby ještě několik byl zabil". Jan spravoval pak zboží všecko za sebe i děti bratrovy. Po smrti jeho r. 1589 zůstalo zboží třem jeho synům Petrovi, Janovi a Vilému Václavovi, Petr nejstarší byl druhým dvěma poručnikem. Ten se r. 1580 smyslem pominul. Poslední byl nejmladší Vilém Václav, kterému král Rudolf II. r. 1611 zboží za 7000 kop míšeňských v dědictví uvedl, manželkou jeho byla Alena Švihovská z Rýznburka a na Žiíenicích. Již od r. 1567 usilovala o vrácení jmění, ale bezvýsledně, Václav Vilém z Roupova, na Žitenicich a Trnovanech byl jedním z direktorů stavu panského a předseda direkce od stavů protiFerdinandovi zřízené. Vedle Tůma měl největší vliv na celé povstání českých stavů. K jeho návrhu po defenestraci zvoleno bylo direktorium, nařízena zemská obrana, uzavřena smlouva s jinými zeměmi, zvláště s Betlénem Gáborem, kterou též zpečetil a podepsal. On to byl, který dal při sjezdu stavů návrh na svržení Ferdinanda II. a zvoleni Fridricha Falckého, za jehož kralování byl nejvyšším kancléřem. Na generálním sněmu 1620 přimlouval se, aby následníkem Fridricha zvolen byl falckrabě Jindřich. Po bitvě bělohorské ujel ze země a komisí hrdelní odsouzen dne 5. dubna 1621 hrdla statků a ctí, do klatby dán a jméno jeho na šibenici přibito.
