Historie obce Dobrčice
Obec Dobrčice má poměrně bohatou historii a to hlavně díky poměrně rozvětvené původně vladycké, pak rytířské a panské rodině Říkovských. Podle vesnice se nazývali z Dobrčic.
Na zdejší tvrzi, která stávala v místech nynějšího hostince a domu č. 46, seděl (vládl) ve 14. století Sudek z Dobrčic. V 60. letech 20. století při výkopových pracích na kanalizaci byly odkryty v blízkosti stávající budovy hostince pozůstatky silných kamenných zdí z někdejší tvrze. Některé prameny ale uvádějí dobu vzniku obce ještě před rok 1350. To dokládají i mnohé archeologické nálezy z Dobrčic, které pochází i z 10. století. Dalšími téhož rodu byli Jakub a Dobran z Dobrčic. Od prvního koupil Friduš ze Štulbachu (jinak z Línavy) se svým bratrem Alešem zde 2 lány. Jiný zdejší vladyka Vít z Dobrčic koupil roku 1484 od Jakuba z Dobrčic 7 lánů, 1/4lán, podsedek s pustým rybníkem a lesem Kokrův háj.
Roku 1437 jmenuje se manželka Jakuba Markéta z Dobrčic. Z toho soudíme, že Jakub byl syn předešlého. Téhož roku koupil od Jana zvaného Strnisko z Přestavlk a Popovic 2 svobodné dvory v Přestavlkách se 2 loukami, pustým rybníkem, 1 robotným člověkem, 2 poddanými a příslušenstvím. Dcery tohoto Jana, Markéta, Barbora a Anežka prodaly roku 1448 Jakubovi své dědictví v Přestavlkách. Tak spojil v letech 1437–1448 Jakub z Dobrčic zemanské statky svého rodu v Dobrčicích se statky v Přestavlkách. Odtud se začali psát členové tohoto rodu také z Přestavlk a odstartovali tak dlouhé společné dějiny těchto dvou obcí.
Současně s Jakubem se připomíná Doklan z Dobrčic, který roku 1368 prodal svůj majetek Fridušovi ze Štulbachu a jeho bratru Alešovi z Linavy, který měl v Dobrčicích. Vlček z Přestavlk a jenž se psal i z Dobrčic, koupil roku 1382 od Hereše z Rokytnice veškerý majetek, který měl u Dobrčic. Jiní, kteří se psali z Dobrčic a později také z Říkovic, byli bratři Vítek a Martin. Vítek držel panský statek Říkovice roku 1381. Jemu prodal Jakub z Dobrčic r. 1384 2 lány a podsedek v Dobrčicích. V době husitské vyskytují se Jindřich, bratři Ctibor, Vítek a Jan a jeho dcery Sibyla a Magdaléna z Dobrčic. Vítek za válek husitských hájil Nový hrad u Brna proti katolické straně, ale roku 1423 vpustil za noční doby do hradu vojsko olomouckého biskupa, který hrad obléhal. Ctibor a jeho bratři bývali často přítomni při mnohých smlouvách mezi okolními zemany. Týž Ctibor z Dobrčic držel Přestavlky, získal od bratra Víta panskou ves Újezdec a 1497 koupil od Václava Stojana z Přestavlk ves Sezenice s příslušenstvím a roku 1498 od Markéty ze Sezenic ves Věžky se dvorem a loukami. Následujícího roku 1499 nacházíme vklad listu krále Vladislava II. Jagelonského, který udělil Štěpán Zápolskému, hraběti země Spišské pustou ves Tršaly, který ji s rybníkem a dvorem ihned prodal Vítkovi z Dobrčic a Přestavlk. Roku 1501 vyskytuje se na listině týkající se Vlkoše Marek z Dobrčic a Říkovic (Tršaly je obec, která zanikla za uherských válek a ležela za řekou Moštěnkou v dnešním katastru obce Věžky) manželka Ctibora byla Sibyla z Morkovic, jejich synové Vítek a Jan koupili roku 1522 od Jakuba Kobíka z Opatovic ves Honětice, Zborovice, pustou ves Chlum s dvory a příslušenstvím, Vítek potom sám koupil roku 1527 od Procka ze Zástřicl zboží, které měl v Žadonicích a Zborovicích.
Jan zemřel v roce 1539, zanechal po sobě dvě dcery Sybilu a Magdalénu a místo nich vložil do desek Jan Kuna z Kunštátu a na Lukově Vítkovi z Dobrčic ves Dobrčice, Věžky, Sazovice a pustou ves Tršaly s dvory a jiným příslušenstvím. Následujícího roku 1540 prodal Vítek Jindřichovi ze Zástřizl a Cetechovicích ves Honětice a pustou ves Chlum s vinohrady a zanechal svému synovi po Kateřině ze Štulbachu a Doloplaz Ctiborovi z Dobrčic Přestavlky a Říkovice. Manželka Ctibora byla Salomena Zoubková ze Zdětína a statky dědil po nich syn Ctibor, který však zemřel v roce 1610. Vdova po něm Magdaléna, rozená Přepyská z Rychnburka zpravovala statky za nezletilého syna Jana Felixe. Jan Felix Říkovský z Dobrčic, účastník povstání proti Ferdinandovi II. Habsburskému byl pokutován ztrátou třetiny svého jmění, udržel sice Přestavlky, Dobrčice, které byly po válce třicetileté liduprázdné a Říkovice, ale musel zaplatit 8 500 zlatých pokuty a vydat dlužní úpis na 500 zlatých. Patřily mu i Újezdec a Věžky. Jeho manželkou byla Anna Freiberková z Wasserhofu. Zemřel kolem roku 1636, zanechal po sobě dva syny a dceru. Starší Jan Ctibor Říkovský z Dobrčic a na Přestavlkách, Říkovicích, Domaželicích, které si roku 1639 přikoupil, zemřel roku 1653 v Olomouci. Dobrčice, kde byla tvrz pustá, Přestavlky a Věžky velmi zadlužené, vykonavatelé jeho poslední vůle je roku 1655 prodali vdově po něm pozůstalé Magdaléně Pavlíně, rozené Kobylkové z Kobylího, která se podruhé provdala za Václava Bardodějského, rytíře z Bardoděj na Pavlovicích, přísedícího zemského soudu a nejvyššího písaře zemského. Tato zemřela roku 1676. Její manžel prodal 5. července téhož roku jménem svých dvou synů a dětí své zemřelé manželky z jejího prvního manželství Janu Vilémovi Říkovskému z Dobrčic statky Dobrčice, Přestavlky a Věžky s pivovarem, vinopalnou, dvěma dvory a ovčírnou za 16 000 zlatých. Jan Vilém byl majestátem císaře Leopolda I. Roku 1675 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Potomci jeho staršího bratra Jana Václava drželi pak Říkovice a Újezdec. Tento starobylý významný moravský rod Říkovských z Dobrčic držel Dobrčice do roku 1653. Rod Říkovských z Dobrčic vymřel 30. listopadu 1867 maršálkem Leopoldem, svobodným pánem Říkovských z Dobrčic. Tvrz byla zničena, obec po válce třicetileté vylidněna, nelze se divit, když za zahradami obce se utábořilo švédské vojsko v počtu 13 000 mužů s hlavním opevněným stanem na Švédských šancích, očekávajíce útok císařské armády, tábořící na Kroměřížsku. Vojáci rabovali okolní vesnice a lidé utíkali pryč, schovávali se po lesích, mnoho jich zahynulo hladem, zimou, nemocemi, hlavně morem. Rytíř Ctibor po třicetileté válce se snažil osídlit prázdné grunty, proto hledal nové obyvatele hlavně ve Slezku, které bylo méně zasažené válkou. Některá jména nově přichozích se udržela až do dnešních dnů. Jsou to většinou jména, která obsahují ve jménu č nebo š a na konci tvrdé ý. Zatím prokazatelně k nejstarším dobrčickým rodům patří Skácelíkovi (dříve Skácelovi), Ostrčilovi č. 21 a Trchalovi.
Po smrti Jana Viléma 25. ledna 1679 prodali splnomocněnci zemského soudu jménem sirotků po něm pozůstalých statky mimo Říkovice Sidonii Kateřině ze Scherfenberku za 16 000 zlatých, která je 4. dubna 1685 prodala Ferdinandu hraběti Magnisovi a jeho choti Anděle Marii, rozené hraběnce Braidové, za 24 000 zlatých, jelikož přibyly k nim tři dvory. Ta v poslední vůli 9. července roku 1717 jmenovala dědicem Maxe Filipa hraběte Magnise a jeho sourozence. Max Filip vyrovnal se s ostatními 23. března 1722 a přijal statky sám v ceně 40 000 zlatých. Po něm následoval jeho syn Max Mořic, hrabě Magnis v Přestavlkách, Dobrčicích a Věžkách, který je odkázal 6. ledna 1759 mladšímu nezletilému synovci Antonínu hraběti Magnisovi, jenž 25. února tohoto roku přestavlcký statek pronajal na 9 let Ferdinandovi z Geisleru. Hrabata z Magni drželi přestavlcký statek a s nimi Dobrčice od roku 1717 do roku 1837. Potom následovali hrabata Vetterové z Lilie a od roku 1863 biskupové olomoučtí. Vrchnost zde mívala dvůr ze stájemi, hospodu č. 13, mlýn č. 7, tvrz z nichž se zachovaly silné zdi a části klenutí. Rybník, který dříve napájel mlýn (větší část vysušena a prodána Ostrčilu Josefovi v roce 1845), náhon zůstal, voda tekla přes mlýn zahradou zpět do potoka. V roce 1880 je zaznamenán mlynář František Machač, narozený 31. 7. 1838 ve Vitonicích. Tento je zaznamenán i v roce 1890. Od roku 1894 je psán mlynář Jan Běhalík, pocházející z Lověšic. V roce 1921 je vlastník František Běhalík. Jeho syn František Běhalík je uváděn v roce 1930. Kdy se přestalo ve mlýně mlít, ale bohužel přesně nevíme, ale domníváme se, že to bylo na přelomu 19. a 20. století.
Roku 1882 byla postavena přerovským stavitelem Vilémem Žákem zde jednotřídní škola. Prvním učitelem zde byl František Špalek z Troubek. Učil zde od roku 1883 do roku 1923, po něm učil Josef Machura.
Z řemesel bylo zastoupeno především tkalcovství v osmi staveních a dílna na výrobu oleje. Protože se neštěstí nevyhýbalo ani naší obci, uvádíme jen dochované největší požáry, které byly v roce 1875 a v roce 1904. Krupobití, průtrže mračen a povodně byly v roce 1886, 1894, 1917 a v roce 1924. Po válce prusko-rakouské v roce 1866 řádila v obci cholera a hlavnička, na kterou zemřeli dva lidé a to Josef Polívka z čísla 47, stáří 51 let a čtyřměsíční Františka Bártková z čísla 34. Naštěstí to bylo poměrně málo, neboť ve Staré Vsi zemřelo na tyto nakažlivé nemoci 90 lidí. Ze spolků byla v obci Národní jednota, která zanikla, a byl založen Sokol. V katastru obce je 196 ha polí, 4,24 ha zahrad, 9,01 ha pastvin a 0,24 ha lesa.
