Historie obce Vidov
Oblast Vidova byla obývána již v době předhistorické, o čemž svědčí pozůstatky mohylové pohřebiště z rané doby bronzové (19. až 16. století př. n. l.) v lokalitě Panský les jihovýchodně od obce. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1357, kdy byl vladyka Jindřich z Vidovpole (de Biedowopole) svědkem ve věci jmenování faráře v Nákří. Jak nejstarší zmínky o členech tohoto rodu (de Widerpol, de Vidowa pole) ukazují, nazývala se vesnice zpočátku Vidovo (tj. Vítovo) pole; název v nynější podobě (in Widowie) je doložen roku 1415.[1] V letech 1490 až 1611 vlastnili Vidov Rožmberkové, k roku 1541 se zdejší tvrz zmiňuje jako pustá. Do zrušení poddanství roku 1848 náležel Vidov ke třeboňskému panství. Od roku 1850 byla ves zprvu součástí obce Staré Hodějovice, na sklonku století přešla pod obec Plav. V letech 1924 až 1943 byl Vidov samostatnou obcí, poté nakrátko přičleněn k obci Doubravice, znovu samostatný v letech 1945 až 1952. Mezi roky 1953 až 1990 tvořil Vidov část obce Roudné, nynější samostatnost se datuje od dne 24. listopadu 1990. Z hlediska římskokatolické církevní správy ves byla (a dodnes je) přifařena ke kostelu sv. Mikuláše v Českých Budějovicích.
