Historie obce Čížkovice
V historických pramenech se obec Čížkovice objevuje poprvé v roce 1276. V této době byla obec rozdělena na dvě různě velké části. Menší díl patřil vladykovi Čáslavovi a druhá, větší část vsi náležela do husitských válek do majetku kláštera sv. Jiřího v Praze. Zde existovala řada drobných statků, jejichž majitelé vykonávali patronátní právo ke zdejšímu kostelu sv. Jakuba. Tuto část zastavil císař Zikmund rodu Kaplířů ze Sulejovic. Stála zde tzv. horní tvrz, zmíněna poprvé roku 1389. Po roce 1529 vznikla dolní tvrz. Kaplířové drželi Čížkovice až do roku 1623, tedy do doby konfiskací po účasti Adama Kaplíře ze Sulejovic ve stavovském povstání v tzv. bitvě na Bílé hoře. V roce 1655 dědil Čížkovice po své matce Anežce z Palantu, Gustav Adolf, hrabě z Varensbachu. V letech 1658-1655 nechal dolní tvrz přebudovat na barokní zámek. Jde o první dílo Giulia Broggia, který se roku 1658 v Čížkovicích oženil a pak zde bydlel. V roce 1692 bylo panství prodáno dědici Gustava Adolfa kláštěru sv. Jiří v Praze a ves se po téměř třech stoletích vrátila zpět do rukou původních majitelů a zdejší zámek se letním sídlem abatyší. Po sekularizaci kláštera roku 1782 připadly Čížkovice náboženskému fondu a roku 1819 byly ve veřejné dražbě prodány za 20600 zlatých Josefu Glaserfeldovi. Po konfiskaci velkostatku za dalších majitelů v roce 1945 byli do zámku dočasně umístěni političtí vězni v rekonvalescenci, propuštění z Terezína. V barokním zákmu byl zřízen domov důchodců, který zde funguje dodnes.
