Historie obce Dobřív
Dobřív byl v době svého vzniku malou osadou nebo dvorcem, patřícím Dobřějovi. První písemné zmínky o původní vsi Dobřievo pocházejí z roku 1325. U obce bylo i naleziště železné rudy ve stráni Bábovky a Konesova vrchu a zařízení na její zpracování v prostoru dnešního Hořejšího jezu. Do doby krále Přemysla Otakara II. žila celá tato krajina klidně, dosáhla značného rozmachu, byly zakládány nové vsi, hrady, dokonce zde vznikl klášter šlechtického založení roku 1263. Po smrti Přemysla Otakara II. to už bylo horší. Dobřív poznal drancování za poručnické vlády Oty Braniborského a hlad v letech neúrody 1281 - 1282. Pak přišla klidná doba za vlády Václava II. a jeho syna Václava III., ale už krátké mezivládí habsburské a korutanské v letech 1306 - 1310 přineslo do země neklid. Ani za Jana Lucemburského nepřišla doba rozkvětu. V listopadu 1325 král s celou královskou kanceláří dorazil do Münnerstadtu, kde se zdržel několik dnů. A zde také 4. listopadu vydal listinu, jíž Petrovi z Rožmberka dovolil vykoupit pusté vesnice Dobřív, Hrádek a Kuškov. Dobřív za rožmberské vlády ožil. Pomalu se zabydlely usedlosti dříve opuštěné a vznikaly nové podle plánu. Po odchodu Petra do kláštera došlo ke změně držby v rožmberském rodě. Majetek drželi společně bratři Petr, Jošt, Jan a Oldřich. Tito se brzy dostali do sporů s pány z Landštejna, což přerostlo v jihočeskou válku.
Pod náporem husitů se ale odlehlé rožmberské državy začaly rozpadat. Rožmberk nechtěl, aby jeho majetky byly příliš drancovány, a proto uzavřel smlouvu s panem Zdeňkem z Rožmitálu, který stál na druhé straně kalicha, a touto smlouvou mu postoupil Strašice a okolí, včetně Dobříva a svěřil mu také úřad purkrabský na Zbiroze. Později na tomto panství odškodnil ještě Kunatu Kaplíře ze Sulevic částkou 3000 kop grošů za odstoupení Zvíkova a nakonec roku 1431 Zbirožsko i se Strašicemi a Dobřívem prodal císaři Zikmundovi. Tak se Dobřív po více než jednom století vrátil do majetku českého krále. Ve třicátých letech 15. století, postoupil Zbirožsko Hanušovi z Kolovrat. Král se ale ze získaného trůnu dlouho netěšil, již 1437 zemřel a po dvou letech zemřel i jeho nástupce Albrecht Habsburský. V roce 1450 po smrti Hanuše přešel Dobřív do majetku jeho syna Hanuše II. z Kolovrat. O své panství se valně nestaral a roku 1477 je prodal svým synovcům bratřím Jaroslavovi a Zdeslavovi ze Šternberka. Po nich získal tuto oblast Václav Popel z Lobkovic, po něm jeho synové. Lobkovické panství přineslo do Dobříva výrobu železa ve velkém. V roce 1608 byla huť i s vesnicí Dobřív králem Rudolfem II. zastavena třem sestrám Běšínským z Běšin na Svinné a Hřešihlavech a vrácena zpět komoře asi roku 1613.
V době před třicetiletou válkou byl dobřívským nadřízeným hejtman zbirožského panství Tomáš Zelendar z Prošovic, plzeňský erbovní měšťan. Třicetiletá válka Válka se Dobříva zpočátku dotýkala jen nepatrně. Po porážce českých stavů se ale poměry zhoršovaly. Třicetiletá válka skončila 24. října 1648 uzavřením Vestfálského míru. Lid si oddechl, ale strašná bída zůstala.
V době války i po ní se v Dobřívě usadilo značné množství Němců.
První světová válka byla těžkým obdobím v historii Dobříva. Železárny okamžitě přešly na válečnou výrobu a dělníci byli postaveni pod vojenskou správu. Rok 1917 byl absolutně nejhorším rokem v zásobování potravinami za celou dobu trvání války. 28. říjen 1918 završil zajímavým způsobem celou válku. O čtyři dny dříve zemřel totiž majitel zdejších železáren Max Hopfengärtner a jeho pohřeb se konal právě 28. října. Dělníci měli volno pro účast na pohřbu a do toho přišla zpráva o vzniku Československé republiky. Radostný smutek.
V roce 1936 bylo jasné, že sousední Německo připravuje novou válku. V roce 1938 to přišlo. Nejprve malá květnová a pak zářijová mobilizace předznamenaly opět další tvrdé roky. Už v polovině září 1938 zaplavili Dobřív první uprchlíci z pohraničí. Okleštěná Česko-Slovenská republika pak po 5ti měsíčním zkomírání demokracie zanikla prvním odtržením Slovenska a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Německá okupační armáda se v Dobřívě představila 15. března 1939 příjezdem 5 obrněných vozů. Dne 20. dubna na Hitlerovy 50. narozeniny se už v Dobřívě objevili první 2 prapory s hákovým křížem.
7. května ráno přijely do Dobříva 3 obrněné vozy armády Spojených států. Nastalo radostné vítání, neboť bylo zřejmé, že jde o konec války. Ne však konec mrtvých. Američané se museli stáhnout na předem stanovenou demarkační čáru u Hrádku a do Dobříva přišla 11. května armáda sovětská. A hned druhý den svou ochotu pomoci „Rudé armádě osvoboditelce" zaplatili životem dva dobřívští občané. 25. května byl na shromáždění občanů ustaven Místní národní výbor, jehož předsedou se stal Josef Šístek. V upomínku na oběti 2. světové války byl pomník padlých na návsi rozšířen o desku se jmény obětí. Bohužel deska neposkytuje přesný obraz o obětech z Dobříva, protože jsou na ní jména osob, které z obce pouze pocházely, ale naopak chybí 6 jmen, mezi nimi 4 děti, které zahynuly v Osvětimi. Poválečné období „normalizace" V květnu 1946 se konaly volby do Ústavodárného národního shromáždění a podle jejich výsledků se upravil i počet členů jednotlivých stran v MNV.
Po únoru 1948 nastal velký úpadek obce. Začalo se bouráním starobylých domů č. p. 3 a 4. Každý komunista musel odpracovat 20 hodin na veřejně prospěšné práci, za což byly tyto demolice považovány. V květnových volbách 1948 už byla jen jedna kandidátka „Národní fronty" sestavená na sekretariátě KSČ. Při volbě se už nechodilo za zástěnu. Pro tuto kandidátku bylo odevzdáno od 1046 voličů jen 848 hlasů, bílých lístků bylo 133 a ostatek byly neplatné hlasy (prázdné obálky, obrázky TGM či Beneše). Těžko lze utvořit obraz dalších 42 let. Archivní dokumenty buď chybějí, nebo nejsou zpřístupněny. Bylo znárodněno, co se dalo, uzavřeny byly soukromé podniky, mlýn , pila, železárny, atd. Nakonec doklepal i Hořejší hamr. V roce 1950 bylo po roční námaze ustaveno menšinové zemědělské družstvo. Rolníkům, kteří nechtěli do družstva, byly zabaveny zemědělské stroje a byli potrestáni pokutami. Stejně ale přivedlo JZD vstoupivší rolníky na žebrotu. Museli odvést dobytek do společné stáje, dát svá pole do společných lánů, odevzdat vozy, koně atd. Od Dobříva byla oddělena osada „Na Zastávce" a připojena k Mirošovu, na oplátku byla k Dobřívu přiřazena sousední obec Pavlovsko. Dobřívu byly odňaty kromě zemědělských pozemků i lesy, takže obec neměla vůbec žádný vlastní příjem a byla odkázána jen na přidělené peníze ze státního rozpočtu. Za 42 let vlády KSČ byli v Dobřívě zlikvidováni všichni soukromníci, mezi nimi bylo 6 obchodů s potravinami, 4 hostince, penzion, 3 pekárny, hamr, mlýn, pila. Dále byla zbourána kaplička se zvoničkou na návsi a několik statků. Na sklonku padesátých let byl postaven obchod s průmyslovým zbožím, k němu později přistaveno řeznictví. Všechny potravinářské obchody nahradila jedna nově postavená, architektonicky velice pěkná, budova konzumu. Místo opravy zdevastované Nové hospody byla postavena velikostí předimenzovaná „Hamrovka". U sokolovny byla postavena turistická ubytovna a péčí rokycanského muzea obnoven Hořejší hamr jako technická památka. Přínosem bylo zřízení Celní školy v objektu bývalého mlýna a přádelny. Škola byla původně zakládána jako provizorium, než bude opraven pro tyto účely zámek v Mirošově, ale zůstala už nastálo. Mirošovský zámek v péči Státní celní správy zpustnul docela. Soukromá iniciativa nebyla potlačena u výstavby rodinných domků a u prodeje starých chalup soukromníkům, hlavně z Plzně a Prahy. Tím byla zachráněna spousta cenných staveb, které by jinak, v socialistické péči, byly zcela zdevastovány. Byla také povolena výstavba několika desítek rekreačních chat. Po skončení vlády jedné strany byly roku 1990 opět po 44 letech svobodné volby.
