Okolí a příroda Srby
Rackojc skála - lom
Eneolitické výšinné sídliště s chamskou kulturou, jehož severní a částečně západní prostor byl v 60tých letech částečně prozkoumán. Na upravené plošině skály si lidé postavili chaty. Toto sídliště bylo zároveň osadou a výrobním střediskem. Zemědělci pěstovali především obilniny a dospěli i k pěstování lnu. Svědčí o tom fakt, že v sídlištích této doby nalézáme velké množství přeslenů a tkalcovských závaží. Pracovní nástroje vyráběli lidé z těch nerostů, které se daly snáze opracovávat. Z nástrojů to jsou zejména sekeromlaty, které se od starších výrobků liší pečlivějším opracováním, tvarem a jejich břit je souměrný. Je doloženo široké použití parohu na výrobu šídel, dlátek, kladívek i těžkých mlatů a motyk. Keramika je stále vyráběna v ruce. Změny ve výrobě vedly ke vzniku tzv. patriarchátu, který vystřídal matriarchát. Orba, prováděná dřevěným hákem pomocí páru dobytčat, byla prací namáhavou a připadla fyzicky nejsilnějšímu členu rodiny, totiž muži a to otci.
V lokalitě v Srbech bylo nalezeno několik kůlových jamek, příkop, 2 ohniště o průměru 40 cm, 1700 zlomků keramiky, zlomek antropomorfní plastiky, 15 přeslenů, 21 broušené industrie, 25 štípané industrie, 11 otloukačů; 21 brousků, 6 drtidel, zvířecí kosti.
V roce 1960 zde proběhl povrchový průzkum se zjišťovací sondou pracovníky blovického muzea K. Škrábka a J. Sýkory. V srpnu téhož roku proběhl záchranný výzkum archeologického ústavu, který vedl Norbert Mašek. Po dokončení výzkumu proběhl komorový odstřel kamene, který lokalitu téměř zlikvidoval.
Velký kámen v polesí Chýlava
V 60tých letech 20. století byl proveden amatérský povrchový průzkum Velkého kamene panem St. Pflegrem a později pracovníky muzea v Blovicích. Odborného průzkumu se této lokalitě nikdy nedostalo. Jedná se pravděpodobně o další z eneolitických výšinných sídlišť chamské kultury.
Mohyly doby bronzové
V polesí Chýlava i Doubrava se nachází několik dosud nezkoumaných mohyl.
Vitorazská stezka
Vitorazská stezka, která územím naší vsi procházela, nabyla na významu v dobách největší slávy přemyslovského plzeňského hradu. Od něj vedla obchodní stezka směrem na jih při řece Úslavě a dále až k Otavě k dalšímu přemyslovskému hradu Práchni, kde se křižovala se Zlatou stezkou. Neméně důležitá byla tzv. Pražská stezka která se s Vitorazskou křižovala u Vrčeně. A právě po této cestě se v 10. stol. vracel sv. Vojtěch z Říma. S ním se v našem kraji, stejně jako v dalších místech, kudy procházel, pojí řada pověstí.
Kamenolomy, cesty, rybníky, zaniklé vesnice a aleje na katastru obce
Na stavbu nepomuckého kláštera, hradu Zelená Hora, vesnických stavení a statků bylo zapotřebí velké množství kvalitního stavebního kamene. K těžbě kamene sloužilo množství kamenolomů, které jsou dodnes snadno patrné v lesích. V Chýlavě se nachází také řada cest, o kterých se dá uvažovat jako o středověkých.
Spojovaly dvě sousední panství, hradišťské a zelenohorské. Zároveň vedly od jednotlivých vesnic k dalším. A právě v Chýlavě je několik vesnic, kolem kterých cesty a aleje vedly, ale které zanikly ještě za husitských a poděbradských válek (např. Chýlava, Musilov). U starých už nepoužívaných cest lze také najít staré neudržované rybníky. Jeden ze zaniklých rybníků se nacházel také v údolí na toku řeky Úslavy. Jmenoval se Lušťov. Jeho hráze jsou dodnes patrné „u jezu". Býval tu také mlýnský kámen (zlatorudný, dnes umístěn před budovou Obecního úřadu). Mlýn prý vzala
voda a hráz rybníka protrhla náhlá povodeň v roce 1501. V roce 1560 je uváděn jako pustý.
Chýlava
také tato ves je zmiňována až po polovině 16. stol. při dělení zelenohorskéhopanství, kdy byla celá lesem zarostlá. Zelenohorský urbář z r. 1681 říká: „v prostřed lesa Chejlavy, u cesty, kudy se jde od Blovic ke Klášteru a zase křížem z Měcholup do Žďáru, bejvala za stara ves jménem Chejlava, ale nyní znamení žádného nepozůstává, vše jest velikým stromovím porostlé". Protneme-li zmíněná místa přímkami, vychází nám poloha vsi na východní svah Bukové hory (651 m), někam do prameniště Chejlavského potoka tekoucího do Úslavy.
Musilov
víska Musilov vznikla asi až v průběhu třicetileté války a zaujala zřejmě pozemky bývalé vsi Chýlavy (viz heslo Chýlava), které byly zčásti odlesněny pro chov plemenných koní a polností Musilova (jméno vsi snad souvisí s nuceným usazením poddaných). Poprvé se o Musilově a jeho obyvatelích dozvídáme ze soupisu poddaných podle víry statku Prádlo z r. 1650.
