Historie obce Dlouhá Lhota
Ves je poprvé písemně připomínána v roce 1396. Tehdy přináležela k Radenínu, ale farou patřila k Choustníku. Její část patřila v 16. století Táborské obci a v roce 1547 byla postoupena králi. Později se dostala k Choustníku. V roce 1842 se opět vrátila k Radenínu. Jiná část obce v 17. století patřila k Brandlínu.
Vesnice byla nejvíce osídlena v 19. století, kdy se počet jejich obyvatel pohyboval okolo 420 osob. Jako konečně i jinde na venkově tu neměli lehký život. Muži, většinou zedníci nebo tesaři, odcházeli za prací do měst a ženy nacházely možnost velice skromné obživy v lese při kopání jam a sázení stromků. Této práci se říkalo „dřevěný chlebíček". Pak zde byla možnost tzv. práce „na žádost". Tato práce v lese nebyla honorována, ale „žádostníci" za ni mohli v úterý a v pátek chodit beztrestně do lesa a sbírat houby a lesní plody. Až do roku 1879 se tu několik rodin zabývalo hrnčířstvím.
U obecního domku stával sloup, na kterém byl zvonek. Obci ho darovala radenínská vrchnost a vyzvánělo se jím k nástupu na robotu. Když v obci v roce 1959 začaly práce na výstavbě vodovodu, nalezli kopáči dřevěné vodovodní potrubí, o kterém ani ti nejstarší pamětníci neměli ani potuchy.
Těžkou chvíli prožila obec v roce 1888. V noci na 26. srpna se prvotní liják rychle změnil na průtrž mračen a v obou potocích během čtvrt hodiny stoupla voda o jeden metr. Zničila cesty, strhla most a poškodila několik stavení. Velká voda také postihla obec v roce 1925, ale její následky nebyly tak katastrofální.
