Historie obce Lkáň
Samotný název obce Lkáň, v lidové mluvě často nazývané „Velkáň" nebo Vlkáň. Jedná se buď o zkomolený německý přepis „Elkáň", anebo jde o pojmenování odvozené od výskytu vlků (již ve 13. století). První písemná zmínka je na listině krále Václava I. z roku 1237. Lkáň odkazuje klášteru premonstátů v Teplé a jako svědek je uveden Sulislav ze Lkáně. Vedle pána Lkáňského vyskytují se v listině ještě vladykové z okolních obcí.
Archeologické nálezy na katastru obce ovšem dokazují výskyt obyvatelstva kultury z doby neolitu a eneolitu. Již tehdy zde žil také člověk, ale ve stavu velmi jednoduchém. Nejstarší částí obce je část na straně jihozápadní na místě dnes obytného domu č. 1. Dříve zde stávala tvrz, jež se připomíná kolem r. 1237. Tato tvrz patřila Sulislavovi ze Lkáně i s přilehlými domky, bývalým podhradím. Budovy byly stavěny na obou březích dále od potoka, aby byly chráněny před zatopením. Osada se rozšiřovala ve směru východním, takže vznikla pěkná rozsáhlá náves ve tvaru obdélníku, tak jak ji známe v její dnešní podobě.
V průběhu 14. století vlastnictví vsi přešlo do rukou mocného šlechtického rodu Zajíců, sídlících na blízkém hradě Házmburk. V roce 1558 prodal Kryštof z Házmburka celé panství a s ním i obec Lkáň Janu Popelu z Lobkowic. Ten upadl r. 1593 do nemilosti císaře Rudolfa II. a byl uvězněn. R. 1594 se stalo panství libochovické majetkem komory v držení Rudolfa II., až do r. 1604. V tomto roce dal libochovické panství k doživotnímu užívání knížeti Zikmundovi Bathorymu. Po smrti v r. 1613 přešlo panství do majetku ©ternberků. V období třicetileté války (1618 - 1648) kdy celé vesnice pustly, potkal stejný osud i Lkáň, která byla zpustošena procházejícími saskými vojsky. Ještě v r. 1676 se Lkáň uvádí jako pustá. V témže roce se obec stává majetkem rodu Dietrichsteinů. Za jejich panování byla r. 1690 znovu obydlena obyvatelstvem německé národnosti z panství Pomyšelského. Památkou na nové osazení obce je i jediná nemovitá kulturní památka, výklenková kaple ze 17. století. Další pamětihodností jsou boží muka z roku 1830. V roce 1808 zde byla postavena školní budova, která byla r. 1851 nahrazena školní budovou novou. V těchto letech patřila Lkáň ke kraji litoměřickému, hejtmanství roudnickému a farnosti klapské.
V letech 1869 - 1910 patřila k okresu Roudnice a v roce 1921 - 1930 k Roudnici nad Labem. V obci byl r. 1884 založen Sbor dobrovolných hasičů, který měl 30 čestných členů. Dne 9. července 1905 se zde pořádal valný sjezd Hasičské župy Házmburské. Dvacáté století se vyznačuje rychlým růstem pokroku a techniky, což ovlivnilo rozvoj obce. Ten sice poznamenaly obě světové války, ale život se ubíral dál. Po rozpadnutí Habsburského domu a vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se obec rychle rozvíjela. V roce 1927 byla vydlážděna okresní silnice vedoucí od Vojnic k Sedlci. Obzvláště významným byl rok 1928, kdy se konaly velké oslavy československé samostatnosti a byla započata stavba nové školní budovy. Vyučování v ní začalo 11. ledna 1929. V listopadu téhož roku byla zahájena autobusová doprava na lince Třebívlice - Libochovice - Roudnice a obec získala výhodné spojení do míst, kam neměla spojení železniční. Dne 28. července 1930 byla provedena elektrifikace obce, což významně změnilo život obyvatel. V tomto roce měla Lkáň 366 obyvatel a to byl nejvyšší počet v celé její historii. Většina obyvatel se zabývala zemědělskou výrobou. Žilo zde několik malých a středních rolníků, kteří vlastnili soběstačná rodinná hospodářství.
Obec Lkáň postihly dvě velké povodně, první byla roku 1939. Od pamětníků, kteří povodeň zažili jako děti, víme, že se musel vystěhovat všechen dobytek. Nejvíce zasažená část obce byla na straně za potokem u Bláhů a další obydlí na této straně. V roce 1970 se povodeň opakovala, ale byla zaviněna utrženými vraty, které se zaklínily u mostku pod silnicí, takže tam vznikla jakási přehrada a další povodeň. V posledních letech se stává, když přijdou přívalové deště, že jsou často vytopeny sklepy i obydlí v přízemí.
Další rozvoj obce zastavila tragická stopa našich dějin, 2. světová válka. Po skončení války a nástupem komunismu došlo v r. 1948 k založení JZD Lkáň, které hospodařilo v obci na zemědělských pozemcích. Mimo družstvo zůstalo jen několik hospodářů, které však neúměrné vysoké odvody přinutily v příštích letech také vstoupit do družstva. Byla započata výstavba družstevního areálu. V této době pracovala v zemědělské výrobě značná část obyvatelstva, ostatní dojížděli za prací do okolních měst. V dalších letech bylo JZD direktivně sloučeno s Klapým, Sedlcí, Chodovlicemi a Dlažkovicemi. Centrem spojeného zemědělského družstva se stalo JZD Klapý. Historicky důležitou událostí pro obec Lkáň bylo
sloučení obcí Klapý, Lkáň a Sedlec ve větší správní celek. Ke sloučení došlo 1. 7. 1985. Lkáň a Sedlec se od této doby stávají místními částmi obce Klapý.
V roce 1986 proběhla rozsáhlá přestavba budovy bývalé školy na pohostinství. Touto rekonstrukcí získala obec prostor pro konání různých společenských akcí. Po politických změnách v roce 1989 někteří hospodáři požádali o restituce. Ostatní zůstali v JZD, které se přeměnilo na družstvo vlastníků se sídlem v Klapém. V roce 1992 na základě požadavků občanů dochází k rozdělení obce Klapý na tři samostatné obce: Klapý, Lkáň a Sedlec.
