Historie obce Prackovice nad Labem
Původ vsi je prastarý - jméno její vyskytuje se v donační listině Spitihněva II. Kolegiátni kapitule sv. Štěpána v r. 1005 ve tvarech Ptachichu, Bradcici, jsou-li tím Prackovice jak kontext nasvědčuje opravdu míněny. Vyskytuje se též tvar Prachichi, pak Brodčici. Farář Černý, který je zdejším rodákem, vysvětluje, že prý správným tvarem je Brodčici, který ukazuje k tomu, že zde byl důležtý brod, od kterého vedla cesta z Chlumce a z Teplic do Litoměřic. Také zdejší kostel má od nepaměti až dodnes na přívoz právo vlastnické. Koncem XII. století byla ves královským majetkem, v roce 1319 náležela ke klášteru Benediktinek v Teplicích. Po zničení kláštera v husitských bouřích přešla do rukou Jakuba z Vřešovic, později patřila k Bukovu. Po 30tileté válce byla vlastnictvím hraběte Hartvika z Nostic, potom spojena s Velkými Žernosekami a stala se součástí tohoto zboži (majetku). Ku konci XVIII. stol. měla 61 čísel, ze kterých jeden dům náležet k panství lovosickému. Za 7leté války obec velmi trpěla. Obšírné zápisy o těchto zlých časech obsaženy jsou ve farní kronice, která počíná r. 1724 a je psána latinsky. V napoleonských válkách často vojska krajem táhla, také v r. 1866 protáhla armáda vsi. V první polovině XIX. stol. bylo tu 65 domů se 344 obyvateli, ze kterých 1 dům se 6 lidmi patřit k Lovasicím. V r. 1880 mezi 520 obyvateli nebylo napočítáno žádných Čechů (soukromě 7) a v r. 1890 mezi 419 lidmi jen 5 Čechů (ve dvoře).
