Historie obce Drahoňův Újezd
Chrám zdejší připomíná se již roku 1350 jako farní a podrobovali se k němu r. 1359 Ota a Beneš z Chrástu s Teodorikem ze Soběšic, s Janem, řečeným Drahoněm z Újezda a bratry Drahoněm a Zdislavem z Chotětína. R. 1374 dosazovali sem bratři Zdislav z Chotětína a Albert z Drahoňova Újezda. R. 1412 byla spolupatronkou Dorota, vdova po Michálkovi z Chotětína, jako poručnice nezletilých dědiců. V letech 1426-1435 byli pány podacími vdova Anna a vladyka Drhan. Z této poslední doby je znám farář Jan r. 1407 a Nikolin r. 1423. Učení husitské volně zde rozšířeno nebylo a patronové kostela byli katolíci. Koncem století šestnáctého a počátkem sedmnáctého byli zde kněží katoličtí, ale dle tehdejších běhů přidržovali se různých způsobů kališnických neb protestantských, z čehož vznikaly časté rozepře s patrony chrámovými, jimiž byli držitelé ze Zbiroha. Takové rozepře a požitky ze dvorů v Újezdě a v Biskoupkách měl r. 1609 dosazený sem farář Machač. Když po bitvě Bělohorské nastal nedostatek kněží, přisluhovali zdejší farářové na okolních opuštěných farnostech. Z původního chrámu zachovala se gothická presbytéř a stará z jediného hrubozrného pískovce vytesaná křtitelna. Loď chrámová a věž pocházejí z r. 1764.
Dle Drahoně z rodu Chotětínů, který měl týž erb, jakého užil r. 1266 Zdislav, maršálek dvora královského a který dvůr zde držel, nazýval se Újezd již na počátku století čtrnáctého Drahoňovým. Bylo však zde více statků a drželi je r. 1359 Ota a Beneš z Chrástu a Jan Drahoň, který později byl arcibiskupským purkrabím v Roudnici. K dílu Drahoně náležel dvůr, čtvrtý díl podací kostelního, dvůr poplužní i kmetcí a mlýn v Ječném a dvory v Pliskově a v Cekově. V dobu tu vyskytuje se i Ježek z Baštin z Drahoňova Újezda. R. 1379 byli v držení dvorů zdejších Drahoň, Anežka, Oldřich z Chrástu a Václav Drahoň z Ječného. K roku 1406 připomíná se zde Jan z Drahoňova Újezda a roku 1410 koupil zdejší jeden statek Vítek, nazývaný Krušic, přišlý z Chodouně, který plat z úročníka tamnímu chrámu odevzdal. Znenáhla slučovaly se usedlosti zdejší ve dva celky, jejichž držiteli byli r. 1412 Jindřich Drahoň a Petr, sirotci Lukášovi; od r. 1426-1435 vdova Anna a vladyka Drhan. V této době povstaly zde dvě tvrze, na každém statku jedna. Neměly však dlouhého trvání.
Jedna stávala asi v místech nynější školy a pozůstatky zdí a sklepu dvorce byly odkryty na počátku století dvacátého. R. 1466 seděl na této tvrzi Jan Vlk z Miletic, jehož syn Burian prodal tvrz, dvůr, hlas podací Václavu z Lobkovic, jenž r. 1531 odkázal tento statek svůj svému strýci Janu z Lobkovic. Ten vložil r. 1549 zboží zděděné v desky zemské a spojil je se Zbirohem. Odtud na tvrzi se nesidlelo a tvrz zašla.
Druhá tvrz stávala na druhém konci vesnice při cestě do Chotětína, tu, kde dosud "ve dvoře" se říká. Tento statek byl větší a náležela k němu tvrz, část vsi, dvůr, hlas podací, ves Pliskov, dědiny v Ječném, v Cekově, statek v Terešově, v Němčovicích a v Přísečnici, mlýn a mlýniště pod Pliskovem. Držitelem statku toho byl Jan Vratislav z Mitrovic na Dobříši; nesídlil však zde. Po něm seděl zde asi roku 1535 syn jeho Jan, který obvěnil zde manželku svou a sídlil na tvrzi zdejší. Syn jeho Jiřík, hejtman na Chlumci, prodal vše, co zde měl, i se vším, co k tomu náleželo, r. 1585 Ladislavovi staršímu z Lobkovic, který vše to spojil se Zbirohem. Tvrz brzy zanikla a jen dvůr připojen až do konce devatenáctého století ke Zbirohu, načež rozprodán. R. 1652 nečiní se už o tvrzích zdejších zmínka; byly již zašlé. Bývalá sýpka s klenutými místnostmi jest zbytek této zašlé tvrze..."
