Historie obce Ejpovice
Četné archeologické nálezy svědčí o osídlení zdejší krajiny již v období zhruba 3. století před Kristem. Samotná vesnice byla založena na přelomu 11. a 12. století plzeňským měšťanem Epem, v údolí mezi Čilinou a Skálami. V písemných pramenech jsou Ejpovice poprvé zmiňovány k roku 1331, kdy patřily ke špitálu sv. Máří Magdalény v Plzni. K špitálu je připojil Konrád z Dobřan a král Jan Lucemburský osvobodil vesnici od placení královské berně.
Dějiny obce úzce souvisely se zemskou stezkou vedoucí z Bavorska do Čech. Na původní královské cestě z Norimberka do Prahy stával hrad, který fungoval jako ochranná pevnost pro obyvatele. Na Hrádku u Ejpovic se v roce 1375 usadili dva vladykové Štěpán a Zifríd. Tento Hrádek se stal sídlem téměř všech pánů Ejpovských. Držitelé vesnice se postupně střídali a patřili mezi ně např.: Ctibor ze Švamberka, Beneš z Ejpovic, Staněk z Pavlovic či Kryštof a Václav Točníkové. A právě poslední jmenovaní prodali spolu se svým strýcem Janem tvrz Ejpovice a Hrádek městu Plzni. Do dnešních dnů se dochovalo z hrádku jen hradní zdivo. V 17. století byla v okolí obce zahájena intenzivní těžba železných rud a byl zde postaven vodní hamr, který podporoval práci v Horomylsické železárně. Vesnice byla nakonec rozdělena do držení Rokycan a města Plzně.
