Historie obce Kružberk
První zmínka o Kružberku se nachází v listině z roku 1377, kterou si synové Mikuláše II. rozdělili knížectví Opavské. Kružberk je v listině uváděn jako součást vsi Krahují, která však již počátkem 15. století zanikla. V listině uváděný název Creuczenburg byl později modifikován na Kreuzberg, tj. „křížová hora, hora, na které stál kříž". Kružberk jako léno knížectví opavského často měnil držitele: roku 1429 je zde připomínán Jindřich Kosíř z Kružberku, roku 1439 po rozdělení vsí Dětoch z Čochtendorfu a Dětoch z Šumvaldu. Ves dále drželi roku 1529 Jan Dětoch z Čochtendorf, Stošové z Kounic a Bruntálští z Vrbna a roku 1620 byl prodán Karlovi knížeti z Lichtenštejna a připojen k panství knížecí komory.
Kružberk patřil po zrušení patrimoniálního zřízení k okresu Opava a v letech 1949–1960 k okresu Vítkov. Po osvobození v roce 1945 byl znovu osídlen. V roce 1952 byl připojen ke Starým Lublicím a nová obec nesla do roku 1962 název Lublice. V letech 1973-1978 měl Kružberk společný MNV s Novými Lublicemi a v následujícím roce byl integrován k Budišovu nad Budišovkou. Samostatnou obcí je od roku 1990. Jeho součástí jsou Staré Lublice, připomínané již v roce 1283 a mající podobné historické osudy jako Kružberk. K panství opavské knížecí komory byly připojeny v roce 1638.
