Historie obce Žalkovice
Žalkovice jsou starou slovanskou osadou. Původně byly zeměpanským zbožím, tj. královským zbožím se vztahem k hradu v Přerově. Roku 1221 je moravský markrabí Vladislav Jindřich daroval klášteru na Velehradě. V jeho držení byly až do roku 1397, kdy je klášter spolu s Břestem a Plešovcem prodal za 450 hřiven Lackovi z Kravař na Helfštejně.
Kolem roku 1500 držel osadu Jan Kuna z Kunštátu. Jeho syn Vilím Kuna, Břest a Žalkovice postoupil asi roku 1530 panu Václavu z Ludanic. Ves se následně stala nedílnou součástí chropyňského panství, zakoupeného roku 1615 kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Směnou za žďárský statek panství přešlo do majetku olomouckých biskupů a ve svazku s církevní vrchností setrvalo až do zrušení poddanských vztahů za revoluce 1848-1849.
Před třicetiletou válkou v obci žilo 50 usedlých, z toho 13 pololáníků. Roku 1667 se udávalo asi 35 obydlených domů vedle devíti úplně pustých. V roce 1750 se dokládá čtyřiadvacet chalup, z řemeslníků řezník, tři ševci, osm tkalců a kovář. Hlavním zdrojem obživy bylo vždy zemědělství. Kolem roku 1910 Žalkovice čítali 110 domů se 700 obyvateli. V dalších desetiletích se jejich počet pozvolna snižoval.
