Historie obce Luhačovice
První stopy osídlení dokládají archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic již v 7. a 8. století. Kraj však nebyl po staletí trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly život vesnic a osad.
V r. 1261 byl v okolí města postaven proti vpádům Tatarů hrad Engelsberk a asi o sto let později hrad Starý Světlov. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1412, kdy obec získal rod Šternberků, sídlící tehdy na Lukově. V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna, který je v roce 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku 1945.
Serenyiové zde v roce 1736 postavili barokní zámek. Zdejší „slané" léčivé vody vešly ve známost až po roce 1669, kdy je popsal brněnský doktor Hertod z Todtenfeldu. Hrabě Vincenc Serenyi postavil v roce 1789 první dřevěné koupelny s kabinami i hostinec pro hosty a v roce 1809 již Luhačovice měly svého lékaře, pokoje a promenádu. K největšímu rozmachu lázní došlo za pokračovatele Serenyiů - hraběte Jana (1811-1854), který, mimo jiné, prameny pojmenovává křestními jmény svých mužských předků a tato pojmenování jsou většinou dochována dodnes.
Novou érou v historii lázní představuje založení Akciové společnosti lázní luhačovských MUDr. Františkem Veselým, který přizval ke spolupráci slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Ten inspirován valašskou architekturou dává lázním charakteristický styl, který reprezentují stavby jako Vodoléčebný ústav nebo Jurkovičův dům. Počátkem století vzniklo také lázeňské divadlo, secesní Dům Bedřicha Smetany a byly otevřeny i rašelinné a sirné lázně. V roce 1936 Luhačovice byly povýšeny na město a pyšní se pobytem mnoha slavných osobností - mj. skladatele Leoše Janáčka a spisovatele Františka Kožíka.
