Historie obce Medonosy
Medonosy jsou v písemných pramenech zmiňována poprvé v roce 1352, a to v rejstříku papežských desátků. Archeologické nálezy však dokládají osídlení mnohem starší, a to již v době bronzové (2000-700 l. př. Kr.) - v období tzv. knovízské kultury. Obec původně ležela na planině západně od nynějších Medonos, nad údolím Liběchovky, kde stávala středověká tvrz a starobylý farní kostel. Jako první vlastníci vsi se připomínají v r. 1360 Bušek, Ježek a Dětmar z Medonos. Traduje se, že údolím Liběchovky jezdil na hrad Bezděz v letech 1351 - 1357 král Karel IV.
V roce 1648 Švédové zpustošili celé toto území. Původní ves Medonosy, kostel i tvrz byly vypáleny a pobořeny, nezanechaly po sobě stop. Jen velmi pomalu se sem na konci třicetileté války vracel život. Až v roce 1750 dal zde hrabě Hubert Karel Pachta z Rájova zřídit oboru a postavit u ní barokní lovecký zámek. Avšak po velkém požáru v polovině 19. století opět vše vůkol lehlo popelem. Jediným zachovalým zbytkem komplexu je bývala sýpka.
Charakteristickou pro celou oblast je zástavba, rozptýlená po svazích. Na stráních se pásl dobytek a v údolí se na úrodné prsti, Liběchovkou zavlažované, pěstovaly krom obvyklých plodin i len a zejména jemný, aromatický chmel. Většinou patrové, roubené a hrázděné domy, pocházejí převážně z 18. a 19. století. Typ zdejší lidové zástavby je v literatuře znám jako "severočeský roubený dům". Architektonicky vychází z typu hrázděného jednoposchoďového domu s gotickou tradicí.
