Historie obce Hlasivo
Hlasivo je poprvé písemně připomínáno již v roce 1315. Zdejších osm kmecích dvorů tehdy držela jistá Dobronyha či Dobroně z Kamberka. Měla je v zástavě a o ně se s ní soudil jakýsi pan Dobeš z Lopřetic, protože nechtěla dobrovolně od zástavy odstoupit, ani přijmout 33 hřiven a 20 grošů stříbra věna. Kamberští z Kamberka byl starý český vladycký rod, nadaný erbem, v jehož zlatém štítu byla černá orlice. Jeho členové se proslavili jako chrabří válečníci a borci turnajových klání. Na druhé straně vladykové z Lopřetic či Opřetic patřili ke schudlé větvi rodu družícímu se k pánům z Dubé z jižního Kouřimska. Paní Dobroně ale pravděpodobně nebyla dědičnou paní Kamberských z Kamberka, ale v Kamberku jen bydlela. Pozdější držitelé Hlasiva patřili k rodu v kraji Bechyňském velmi rozvětvenému, zejména na Táborsku, Voticku a Sedlčansku, jenž měl chrta sedícího na polštářku jako klenot nad štítem a na štítě pokosné břevno.
O Rašovicích máme první zprávy ze 14.století. Nejstarší známý držitel je Otík Škopek z Rašovic, jehož vdova Perchta měla na ¾ dvora v Rašovicích 14 kop grošů věna, což spadlo na krále. Dle zemských desek Přibík ze Stajic a Albera z Rašovic, dvůr poplužní, tři dvory kmecí a všechen nábytek v Rašovicích od Sudy z Prudic, Otíka ze Sudoměřic a Mikuláše z Rašovic za 100 kop úpně zaplacených koupili. Roku 1534 připomíná se Jiřík Rašovec na Rašovicích. Roku 1543 vložili Michal a Jan, strýcové Rašovce z Rašovic, znovu do desk dědictví své v Rašovicích, jak je po předcích drahně drželi.
