Historie obce Tupadly
Území v povodí říčky Liběchovky bylo od doby neolitu kontinuálně osídlené. Celá oblast byla pro svůj ráz členité pahorkatiny a horský charakter osídlována výrazně později. Dosídlena byla německými kolonizátory ve 13. století.
Samostatná obec Tupadly je připomínána již roku 1363. Obyvatelé pracovali především jako drobní rolníci a v pozdějších dobách jako dělníci. V minulosti byl tok Liběchovky využíván pro pohon mlýnů a pil. V Tupadlech se dochoval objekt mlýna a zbytek náhonu. Mlýnský rybník se nedochoval. Nad obcí se při silnici dochovala poškozená výklenková kaplička postavená nad pramenem při patě údolí. V současné době je kaplička za obecních peněz opravována.
V obecní architektuře se dochovala velmi málo z doby barokní. Z přelomu 18. a 19. století se naopak zachovala řada roubených a hrázděných domů a usedlostí. V dominantní poloze nad obcí je areál "Slavín", jehož věž je již zdaleka patrná především při příjezdu do obce od Prahy a Mělníka a dnes je v soukromém vlastnictví restituenta, který žije mimo území České republiky a dá se tedy předpokládat jeho sezónní využití k rekreační funkci. Areál Slavína zbudoval v polovině 19. století tehdejší majitel Liběchovského zámku Antonín Veith, mecenáš umění a umělců, kteří na Liběchovském zámku pobývali. Areál zůstal nedokončen, je vystavěn v maurském stylu a původní sochařská výzdoba je dnes umístěna v Národním muzeu.
V roce 1936 až 1938 zesílily v oblasti nacionální tendence, které byly korunovány připojením části Liběchovska k Sudetům a Německu. Hranice Čech a Sudet vedla po hřebeni od Osinalického sedla k lesu Království a Tupadlům. V trase hranice je unikátně zachovalá část pohraničního opevnění Řopíky, včetně nedokončených staveb.
Po druhé světové válce byl majetek vysídlených Němců zkonfiskován a prodáván pod cenou českým zájemcům. V té době začíná přicházet i první vlna rekreačních turistů, kteří zde vlastní některé pozemky a chalupy dodnes.
