Historie obce Bělov
Bělov je situován v centrální oblasti Pomoraví, ve starém sídelním území. Přirozenou osou tohoto kraje je tok řeky Moravy, od nejstarších dob důležitý činitel pro kulturní a hospodářský rozvoj krajiny. Staré obchodní cesty sledující tok řeky byly v pravěku a rané době dějinné často jedinou formou komunikace a šíření kulturního rozvoje. Nejdůležitější faktory osídlení objasňují poměrně početné archeologické nálezy z různých pravěkých období pocházející přímo z území katastru obce nebo nejbližšího okolí. Nabeloue, Bielowicz, Byelow, Bylow, Byelkowe, Bielow - Bělov, to všechno jsou jména, pod kterými nacházíme zmínky o událostech z historie obce Bělova v písemných pramenech.
Nejstarší písemnou zmínkou je záznam ze soupisu majetku, patřícího ke kostelu ve Spytihněvi, kde je uváděno jedno pusté popluží na Bělově "I careus cultore Nabeloue". Soupis byl prováděn v roce 1131 na příkaz olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka na všech tehdejších panstvích a měl za cíl zjistit majetek jednotlivých kostelů a klášterů. Bělov tehdy patřil k panství napajedelskému.
Další osudy obce nejsou až do čtrnáctého století známy. Dřevěná stavení byla často příčinou požárů. Z největších jsou vzpomínány požáry v roce 1874, kdy skoro půl obce proti zvonici lehlo popelem nebo v roce 1877, kdy shořela celá strana pod zvonicí. Až po velkém požáru v roce 1925 vznikl na žádost občanů Sbor dobrovolných hasičů v Bělově.
